Bořeň

Bořeň

31.12.2001 | Pavel Plecháč

Menší sestřička slavného Devils Tower ve Wayomingu. Tato černá znělcová kráska se nachází nedaleko od Bíliny v Severních Čechách a z jejího vrcholu je nádherný rozhled do nitra Českého středohoří. Pro lezce je však mnohem podstatnější to, že se zde nachází nepřeberné množství převážně spárových výstupů. Výhodou je, že podle počasí a nálady si je možno vybrat libovolnou stranu kopce. Nejvíce si určitě zalezete v Jižním prostoru, který je přímo nad tábořištěm. Pokud tam bude vedro tak se můžete mrknout do Tanečního sálu v Západním prostoru, nebo na některý dlouhý prásk v Severním, podle mého mínění nejhezčím, sektoru. Kompletně vynýtovaný je pouze Jižní prostor, ale i tam jenom stěnové cesty, takže si s sebou rozhodně přibalte celou sadu vklíněnců a frendů na odjištění spárových cest. Tím nechci říct že by v ostatních sektorech nýty nebyly, jsou, ale ne v takové míře. Pozor však na to, že klasifikace je na Bořeni trochu drsnější a tak si na začátek vyberte raději něco lehčího na rozlezení.

Doporučené cesty

Plechy

  • Čima - 5 - Levý jižní amfiteátr

  • Exponované lezení po pilíři přes tři nýty. Nejtěžší je nástup a úvodní část, čím více nahoru tím je to lehčí.

  • Diretissima - 7- - Střední jižní pilíř-střed

  • Jemné lezení trhlinkami ve středu pilíře. Klíčové je přelezení z pilíře na kolmou vrcholovou stěnku, přičemž lezení na vlastní stěnce je paráda sama. Nejhezčí cesta v Jižním prostoru.

  • Hladký kout - 6 - Střední jižní pilíř-pravá část

  • Tento hladký kout s trhlinou perfektně prověří lepivost vašich lezaček.

  • Řezané pivo - 5- (L. Voros, J. Nestler 1993) - Pravý jižní amfiteátr-levá stěna

  • Hezká stěnová záležitost bez větších problémů.

  • Change - 6- (J. Voves, J. Hoblák 1988) - Pravý jižní amfiteátr-levá stěna

  • Zpočátku traverz stěnkou přes skobu doleva a pak už přes klíčový převis a po hraně stále nahoru.

  • Schody do nebe - 7 (J. Nestler, P. Lacina 1989) - Pravý jižní amfiteátr-levá stěna

  • Tahle cesta je trošku do kopce, chyty jsou však dobré a požitek s cesty ještě větší.

  • Trhák - 7- - Pravý jižní amfiteátr-pravá stěna

  • Trhlinou a výše spárou nahoru. Po cestě jsou nějaké skoby a i nýt se najde, ale frendy a vklíněnce rozhodně s  sebou. Nejvíce se zapotíte při překonávání převislého bříška se spárou.

  • Bílá spára - 6+ - Pravý jižní amfiteátr-pravá stěna

  • Další pěkná spárka k polezení.

  • Teplická - 6+ - Pravý jižní pilíř

  • Místní klasika. Koutovou spárou stále nahoru. Kdo nelezl nebyl na Bořeni.

  • Placheckého pilíř - 6- - Pravý jižní pilíř

  • Spodní převis se oblézá zprava (je trošku lámavější) a pak už stále velice exponovaně přímo vzhůru.

  • Lovecká - 5 - Pravý jižní amfiteátr-pravá stěna

  • Kdo chce zkusit širočinu tak tahle cesta je to pravé ořechové.

  • Follow me - 6+ (J. Voves, J. Hoblák 1987) - Nádvoří-přepadlý pilíř

  • Velice jemná stěnová záležitost.

  • Ruda Pivrnec - 6 (L. Voros, R. Hamak 1993) - Jižní stěna-střed

  • Pilířem nahoru co to dá.

  • Ohniskový pilíř - 6+/7- (1. RP J. Nestler 1987) - Jižní stěna-ohnisko

  • Středem pilíře přes nýty. Trocha techniky není k zahození.

  • Necky - 5+ (M. Matras, V. Matěcha) - Východní stěna

  • Vhloubením, neboli skalními neckami, s pomocí dvou spár stále nahoru. Cesta je dlouhá  40m, bez chybičky na kráse ale i bez fixního jištění. Nejhezčí cesta východního prostoru.

  • Balerína - 6- - Taneční sál (západní amfiteátr)

  • Nejtěžší je úvodní část-ruční spára. Po jejím přelezení se cesta zlehčí a dolez je bez problémů.

  • Kecy nemaj cenu - 7 (J. Nestler, R. Hamak 1993) - Taneční sál (západní amfiteátr)

  • Úvodní část je společná s předchozí cestou. Když to už začne být moc lehké tak odbočíme vpravo pod převis. Přes převis (klíčové místo) na pilíř a pak už v pohodě, ale exponovaně až nahoru.

  • Tango - 7- (J. Zíka, A. Michálek 1998) - Taneční sál (západní amfiteátr)

  • Pilířem snadno až pod převis. Poněkud silově přes něj a pak výživnou spárkou ve vrcholové plotně. Spára v plotně není až zas tak těžká jako spíš morálová, ale ten kdo vyměkne může odbočit vlevo a plotnu nesportovně vynechat.

  • UFO - 5- (K. Bělina, J. Havlák, Z. Hubka 1971) - Stěna nebes

  • Kdo má rád delší cesty s náročnou orientací tak si tady přijde na své. Už i najít nástup je úspěch.  Spodní travnatá délka vás možná nepřesvědčí, ale je možné ji vynechat a do stěny natraverzovat zarostlou římsou. Kdo tohle přečká tak zbylé tři délky ho odmění hezkým exponovaným lezením.

  • Dvojspára - 5+ - Severní pilíř-pravá část

  • Cesta jako v Tatrách. Pilířem s lámavější skálou až na balkón, kde začíná vlastní výstup. Ten startuje dvojspárou a pokračuje skalní kapsou, převisem, skalním oknem a je zakončen exponovanými výšvihy.

  • Bílinský věšák - 7- (původně 5, A1 V. Černík, R. Stuchlík 1963) - Severní stěna

  • Koutovou, místy převislou spárou a výše koutem přímo vzhůru. Klasický spárový výstup, velice dobře zajištěný nýty. Další délky jsou již podstatně lehčí a kdo je nechce lézt tak lze bez problémů slanit.

  • Expediční cesta - 7+ (Původně K. Bělina, A. Olexa, J. Kejřová, Z. Hubka 1971) - Severní stěna

  • Koutovou spárou a výše přes převis k prvnímu stanovišti předchozí cesty. Zajištění nýty po dvou metrech. Sice se říká, že spára je jedno velký madlo, ale nevím jestli to platí i o téhle cestě…

  • Velikonoční M+M - 6 (V. Matěcha, M. Matras 1959) - Severní stěna

  • K nástupu se je nutno prodrat převislými travami. Levou spárou těžce kolem pařezu břízy až na vrchol pilíře. Kdo vyleze až sem tak nejtěžší má za sebou a oba dva další převisy už mu nebudou činit potíže. Nejvíce lezená cesta v severní stěně.