Nedosažitelné jistítko ve štandu - báseň

Vyprávění z Radotína o tom, co se může stát, když vám štand připraví někdo jiný a následně uteče :-) Nebojte se - žádné drama. Řešení jsem našla sama :-)

Byla jednou jedna cesta “Dopiju a jdu” jméno nesla Holky zkoušely ji, co to dalo Mnoho sil jim to však vzalo Kůži na prstech sedřenou Modřiny na obou kolenou K nadávání zbývalo jen málo

Poté přišel Přéma Veliký Vzhůru udělal dva kročíky Tím už byl nahoře, na štand se smál Z police shlížel jak lezecký král Natáh se, aby štand uvázal Na madlo děvčatům ukázal Obě je k sobě nahoru vzal

Všichni jen obdivně valili zraky Až Strejda se rozhodl, že zkusí to taky Přéma se slanil, že na tom nic není A holkám s poklidem svěřil jištění Strejdo, teď musíš to nahoru dát Vidíš tu lištu? Tak na té zkus stát! Kdo jiný založí slanění?

Strejda však doznal, že byl starý blázen Zavolal na holky: “Spusťte mě na zem!” Legrace veliká na štandu začala Ještěrka ke kruhu po laně šplhala! Všechno to naštěstí úspěšně zmákla Odsedku do výšky po bojích cvakla A jistítko odblokovala