Rychlost v horách - Alešovo desatero
Ohromné množství času se ztrácí nikoli pomalým postupem, ale různým šramotěním - dlouhým balením, hrabáním v batozích, zastávkami,... proti tomu je zde
Alešovo desatero aneb "Co se mě týče, můžem..."
- Věci do batohu ukládám v opačném pořadí než je budu potřebovat. To znamená pití jídlo navrch. A vůbec beru si co nejméně věcí, abych batoh stále nepřekydával.
- Při každém zastavení skupiny se zamyslím jestli také nepotřebuji ... (na záchod, přiobléci se, odslíknout se, namazat opalovacím krémem, atd...) a nepřijdu s tím až ve chvíli kdy už se skupina chystá jít dále.
- Při zastávce na focení, okounění apod. zbytek skupiny nečeká a musím ji dohnat zvýšeným úsilím. Čeká se jen na ty pomalejší, to se holt stává, někdo nejslabší být musí.
- Pokud vím, že mi balení a ranní činnosti trvají výrazně déle než ostatním vstávám dříve.
- Když nestíhám fyzicky, nezdržuji ještě dalšími prostoji.
- Pokud se vyráží od auta a část věcí se tam nechává. (jídlo, oblečení, spacák, atd.) Už doma si zabalím tak, abych hlavní batoh jen popadl a šel. Ponechávané věci si zabalím zvlášt do příručního zavazadla. (případně na vrch batohu v igelitce) Jednak si to v klidu doma utřídím a na nic tak nezapomenu a hlavně minimálně o půl hodiny urychlím odchod z parkoviště.
- Myslím dopředu respektive přemýšlím nad tím co dělám. (Teď je sice chladno, ale nebudu si po sto metrech muset sundavat větrovku protože mi bude vedro? To co teď dávám do batohu, nebudu to před odchodem ještě potřebovat? atp.)
- Večerní klid využiji, k sbalení batohu na ráno. (pokud to lze, těžko se balí stan již večer, když se v něm chystám spát.)
- Obecně když mám trochu volného času zamyslím se nad tím, jestli nemůžu udělat něco co mi ušetří v budoucnu čas.
- A hlavně, beru ohled i na ostatní, ne jen na sebe.
Proč? Kdo je v horách rychlej je v horách i bezpečněj