Voloďo díky!
Nikdy by mě nenapadlo, že toto budu psát tak brzy...
Opustil nás Voloďa!
Velký optimista, výborný člověk, dobrý kamarád, největší klubová celebrita.
Zpráva mě zastihla zcela nepřipraveného, byl jsem s ním v pravidelném telefonickém kontaktu,
plánovali jsme společnou schůzku.
"Probereme co je nového, ukážeme ti zajímavé fotky. Jasně, času dost, až slezeme ze skal,
než bude poslední slanění, jsme tam jako na koni."
Doba už je taková, času se zdá dost a pak už třeba není příležitost. Jako v tomto případě?
"Voloďo," říkám mu, "Jak se ti vede?"
"No, jak říkám," odvětí Voloďa, "do devadesáti super, ale pak už to stojí za starou bačkoru (rozuměj lezečku - pozn.a.),
tuhle mě píchlo v zádech," a přidá, "A včera? Včera jsem si musel dokonce na chvíli lehnout!"
"Voloďo," říkám mu, "mě bolí záda celkem pravidelně, a to jsem o půl století mladší. Jak to děláš?" zeptal jsem se.
"Jo, to jsem byl onehdá lízt s tou... XX, tu asi neznáš a ta..."
"Jasně," říkám si, "jsou v tom baby:-)"
Prostě jste mohli dělat cokoliv, abyste nějakou zaujali...lozit stropy, třeba i do půl těla, ale jak se objevil Voloďa, bylo to marný:-)
Voloďo, ať už mě slyšíš nebo ne, díky za tvojí energii a životní optimismus. Uštědřil si mi lekci v kladném slova smyslu.
A jaká je ta tvoje oblíbená historka s Voloďou? Myslím, že bude super, když se tady o ně podělíme.