Postřehy začátečníka 01 - Správné dýchání je základ
K lezení jsem se dostal relativně nedávno a vesměs metodou "načtu, okoukám, vyzkouším" jsem se za rok a půl dostal do stavu, že si na překližce do obtížnosti 6+ UIAA hraju na pionýra a občas zabrousím i do přírody na nějaké to 4-5kové polezení. V literatuře se toho člověk dočte hodně o technice, vybavení, první pomoci, tréninku a jiných důležitých věcech, ale poměrně málo se mi podařilo načíst o tak banální věci jako je správné dýchání.
Když člověk leze se zkušenějším lezcem, který má i nějaké ty "koučovací" vlohy, tak nejednou zezdola zaslechne pokyn: "Dýchej!". Tuto automatickou činnost, kterou každý den naše plíce bez našeho vědomí provednou téměř 30000x, přece není potřeba zdůrazňovat, no ne? Ale skutečnost, obzvláště u začínajících lezců, je jiná.
Když visíte v místě, kam jste se usilovně probojovali po dlouhém a silovém vypětí a s pekelným soustředěním očima fixujete další bod, ke kterému se máte přiblížit, je tak snadné na chvíli zadržet dech a sunout se vpřed. Ani se nenadějete a jste o 3 stupy výše, když si teprve uvědomíte, že by stálo za to se pořádně nadechnout. Svaly začínají bolet a vy zalapete po dechu. Srdce buší jako o závod a nejste-li zrovna na stabilním místě, stačí trocha třasu v rukou a letíte dolů vysílení. A stačilo tak málo... plynule dýchat.
Sám jsem při boulderování první měsíce často samým soustředěním a snahou "se překonat" zapomínal na dýchání a jen slova kamarádů (která mi tehdy lezla na nervy) mi připomínala, že bych si na dýchání měl dát pozor. Časem jsem se začal v cestě sám napomínat a ejhle, najednou mi šly věci trochu snáze, s menším vypětím sil a já měl pocit, že mám situaci více pod kontrolou. Od té doby se snažím plynulý dech, tuhle samozřejmou činnost, trénovat (na základě článku lezce Justena Sjonga).
Můj postup:
- Začal jsem tím, že jsem si denně dal 5min trénink klidného hlubokého dýchání. Prostě jsem si někde v poklidu sednul, zavřel oči, narovnal záda a zhluboka dýchal. Nádech nosem až do bránice, na vteřinu zadržet dech a pak pomalý výdech lehce pootevřenými ústy spojený s uvolněním celého těla.
- Po týdnu jsem hluboké dýchání praktikoval před nalezením do cesty a po každém slezení, včetně boulderu, vždy cca 5 nádechů a výdechů.
- Když se to pro mě stalo automatickým, začal jsem praktikovat dýchání uprostřed cest. Vždy, když jsem se v cestě ocitl ve stabilní pozici s vyváženým těžištěm a dobrými chyty jsem se vyvěsil a s každým nádechem a výdechem více a více uvolňoval celé tělo. Toto praktikuji, dokud se mi dech nesrovná do klidného stavu. (můj aktuální stav, o co se snažím)
- Další posun je v hlubokém dýchání i v těžkých krocích cesty, tedy vždy si najít prostor na alespoň jeden hluboký nádech a výdech, teprva pak pokračovat. Hluboké dýchání by se tak mělo stát samozřejmou součástí pohybu ve stěně za všech okolností, a tak umožnit svalům jet na plný výkon.