Metodické okénko v Šárce

Aneb nácvik prusíkování, vytahování raněného Straussovou metodou a slanění se zraněným

Protože bylo ošklivo a do Tater jsme nejeli, rozhodl se Kulička uspořádat metodické odpoledne. V čase Vinobraní se to neobešlo bez ochutnávky burčáku, který donesl David se Zuzkou, dokonce i labužnicky ze sklenic na víno.

Setkali jsme se nahoře nad Divokou Šárkou při brzkém odpoledni a vydali se pomalu směr Žabák. Cestou jsme probrali všechny možné kopce v Himálajích, neb Kulička se chystá na novou výpravu, a jak si asi dovedete přestavit… byli jsme hrozně zvědaví. Na Žabáku jsme si dali trochu horkého čaje, protože počasí bylo takové, že vyhnalo všechny ostatní lezce ze skal, krom jedné dvojky… ale jak řekl Kulička, je to dobře, alespoň máme skály pro sebe. Následně jsme obsadili všechny tři nejbližší kruhy ve výšce asi 4 metrů.

Metodické okénko začalo tak, že Kulička vysvětlil, jak se prusíkuje nahoru, zaštandoval, pak jsem jakože spadla raněná pod štand a Kulička mě převázal do prusíku, sebe taky a pomocí dvou prusíků mě vytáhl nahoru. Následně nás oba převázal do slanění a společně jsme slanili.

Zbytek osazenstva se postupně rozmístil k ostatním obsazeným kruhům a všichni jsme si to vyzkoušeli. Někteří zkušeně prusíkovali nahoru, Zuzka s Tomášem v rychlosti vytahovali raněné přes gardu a Tomáš si vyzkoušel i grigrinu. Já jsem delší čas bojovala s vytahováním Kuličky, a Petra zase konstruovala kladkostroj, aby zachránila Michala. Taky jsme se naučili plést všemožné vánočky. Nácvik byl docela legrace. V reálu to bude horší a asi ani jeden z nás si to nepřeje zažít. Každopádně je dobré to umět… a tedy vřelé díky, pane Kuličko!