Frankenjura - přehled oblastí
Zehnerstein
Ruce mám po třídenním lezení v Juře nateklý jak golem. Večerní slunce naznačuje, že se blíží konec lezenice. Kdesi nade mnou řeší Ondráš bouldr pod prvním nýtem (jelikož je asi v osmi metrech na šutry a jedinej vklíňák mu před chvilkou vypadnul)...
Místními velmi oblíbená oblast, přímo nad fotbalovým hřištěm ve Wolfsbergu. Tam také necháme auto a vydáme se vzhůru ke skále (ta se sochou skoby na vrcholu). Údolní hranou vedou místní prásky, napravo je kleterverbot takže vyrazíme nalevo, kde středem mohutné jihozápadní stěny vedou nejhezčí cesty oblasti. Konkrétně úžasná spára Solleder Gedachts Weg 6, parádní sokolík Kauperriss 6-, kde podle červených fleků bezpečně poznáte, kdo má na svědomí první volný přelez a kde je klíčové místo. Komu by to bylo málo tak napravo sou těžší věci od jemně stěnových 7- až do řádně převislých 9-. Určitě to znáte jsou cesty a Cesty. Jedna z Cest se jmenuje Seiffertriss a je za 6+. Vede přesně tam kde je stěna Zehnersteinu nejvyšší, nalevo dvě devítky napravo dvě osum plusky. Zakloníte hlavu ... sakriš ... nebude lepší zkusit ňáký sedmy. Kdo to v sobě zlomí čeká ho těžký lezení expozice jako prase a dolez na úrovni free solo (taky to tam je lehký). Celkově vzato velmi intimní lezecký zážitek (po dolezu jsem měl úplně propocený triko, ze by se dalo ždímat, bylo asi 8°C!). Dále vlevo nalezneme kratší, lehčí, ale taktéž pěkné cesty kolem pátého a šestého grádu.
Hohe Reute
Vyjímečná oblast svým počtem hvězdičkových cest. Nachází se v polovině cesty mezi Spies a Schermshohe poblíž velkého televizního vysílače. Těsně před Schermshöhe zabočíme doprava kde se na kraji lesa nachází prostorné parkoviště. Ke skalám se dá nejlépe dojít po cestičce mírně do kopce a na první křižovatce doprava. Severní stranu necháme dobrodruhům a botanikům, protože zde opravdu nic extra není. Kdo má zájem o levnou šestku nechť si dá Linkerostpfeiler, kdo by raději hodně vostrou pětku nechť si dá pilíř pravý. Super cesta je též Klein aber fein za 7-, komu se nelíbí úvodní poněkud uměle vynucený boulder tak doporučuji nastoupit přímo, parádní převislá linie po dírách . Stěna jižní pak nabízí už jenom samé perly. Začněte z jakého konce chcete a rozhodně si nevyberete špatně. Zkuste třeba Südwand 5+ s pěknými technickými (skoro až baletními) kroky, nebo Wandl 6- s velkým převislým břichem a nástupovým bouldrem. Všechno samozřejmě po dírách a boulích, snad kromě čistě stěnové Katzl za 6-, jemné stěnové lezení po lištách a na konci výlez velkým převisem, kde můžete v klidu vorazit ve visu na jedné ruce, patě, případně udělat netopýra jističovy pro radost.
Münchser Wand
Rozsáhlá oblast poblíž vesničky Münchs. Pokud by Vám na lezení nestačil hlavní masív můžete vyrazit na dva další vzdálené pouhých 200 metrů na obě strany. Napravo to je Stierberger Gemsewand (s moc pěknou Weisseverschneidung 5+) nalevo pak Langer Berg Wand. Ale zpět na Münchserwand. Jako výchozí bod nám poslouží parkoviště mezi Münchsem a Striebergem. Jelikož je celá oblast v lese doporučuji ji k návštěvě v horkých letních dnech, když Vás sluníčko vyžene z jižních stěn. Z cest si rozhodně dopřejte parádní Südwestwand za šest vedoucí přímo velkým lavorem v jižní stěně. Z dalších cest pak, sic krátkou ale s moc pěknými kroky, Gelbe Seuche 7- (v překladu žlutá epidemie). Pěkně si zalezete i v Südwestkante 6- (případně její přímou variantu za 7-) a pěkně si zabojujete ve nevyzpytatelné spáře Faulpelz 5+.
Röthelfels
Už popátý jsem si z toho kroku vysypal, už popátý jsem se pěkně proletěl vzduchem, už pětkrát jsem se ujistil, že ta lišta na konci převísku vůbec nebere. No nic pusť mě dolů. Je dobrý mít důvod se sem vrátit.
Veliká oblast, jižní stěna, výška stěny přes třicet metrů …to jsou na Frankenjuru celkem nezvykle parametry (teda kromě té jižní stěny). Auto necháte na parkingu mezi Urspringem a Morscherutem, pak po cestičce pořád vzhůru. Z cest bych rozhodně doporučil třicetimetrovou Zinnenwand 5- a to hned vedle asi tak o grád těžší. Bouldrovou Kleines Zebra 7- a blízkou Per Gabi 6+. Suprovou Frankenschotter 7 s parádním převískem. A rozhodně si nenechte ujít (minimálně na pohled) Welzenbach ged. Weg - úžasnou líbivou linii, bohužel (nebo bohudík) za 9+. Pěkná je i věžička Daniel. Určitě neuděláte chybu ani se Schlesinger Weg 6 s dost hustym začátkem, nebo s cestou Ratte 6+, kde to je třeba přemastit pěkně po prstovejch dirkách. Zato ve vedlejší Rattenfänger si autoři vystačili s polovinou borháků. S těma si musíte vystačit i vy a nečekejte ze to mezi nima nebude 6+ ... hlavní je dejchat:-). Nově vznikla spousta cest v nových sektorech úplně vlevo. Nejhezčí dvě jsou Via Donatella 7-, nabízející vyrovnané lezení od nástupu až po cvaknutí posledního presa. Noch hälts stejné obtížnosti nabízí madla jak sloní uši a obří převislý břicho, nenechte se jim odradit.
Rodenstein
Fuj to kosa… mam na sobě všechno kromě spacáku, protože se v něm blbě řídí. Na to že je říjen je tu pekelná zima. Na vrcholu nás zastihne na pár okamžiků slunce a vykouzlí úsměvy na našich tvářích. Jo jo, večer bude zase sněžit.
Na Frankenjuru trochu „jiná“ oblast, řekněme taková tradiční. Nýty jsou dál od sebe, sem tam se hodí taková ta věc co se strká do spáry aby jste nepadali moc daleko a taková ta věc co se dává na hlavu aby Vám na ní nic nespadlo. Jo,ale na druhou stranu…ty výhledy! Kolem Vás lítaj pořád chlapíci (a nejen chlapíci) na rogalech a na paraglaidech. Na vrcholu stojí pěkný kostelík prostě tahle oblast má ducha. Jo a abych nezapomněl nesmí se tu mádžovat…
Weissenstein
„Koukej jak to je daleko k prvnímu, no a taky to není vůbec čitelný“, evidentně se nám do toho nechce. „Budete to lízt?“ ptá se pohledná německá lezkyně. „Jasně už jdu.“ …ach ta naše ješitnost.
Malá oblast s několika významnými plus: díky své převislosti se zde dá bez problému lézt i po dešti, a její vzdálenost od parkoviště není více jak 20 metrů. Naleznete ji v polovině cesty mezi Plechem a Neuhausem. Levá části stěny nabízí příjemné lezní v mírně převislém po velkých dírách s klasifikací mezi 5 a 7+. Zvláště epesní hranka Kaminpfeiler za 7-, s boulderproblémem ve velké díře, stojí za vyzkoušení. Kousek vpravo pak vedou náherný vytrvalostní kousky, zejména Mon Marie za 6+ a Verlobungsweg (7-), všechno po dírách a mírně dokopce. Pro velké siláky tu pak je v levé části krátký ale brutální převísek s cestama Trepperl (7-) a 7up (7). Pravá část stěny je tvořena obřím převisem, kde se mohou vyřádit extrémisté. V dolní části stěn vedou kousek nad zemí parádní traverzové bouldříky: Chains 7+ a Quergang 8, takže jestli se chcete došťavit a kámoši už nemůžou…
Roter Fels
No ani mi nevadí, že prší, ale kompaktní vrstva mechu na skále ve mně příliš dobré pocity nevyvolává.
Tahle oblast je sic kapínek zastrčená, ale za krátkou návštěvu jistě stojí. Bohužel většina lehkých cest kolem pátého a šestého stupně je pokryta právě onou výše zmiňovanou botanickou zahradou. Ovšem v převislejších liniích se toho lišejníku moc neudrží… Z osmiček jsem nezkoušel žádnou, ale doporučit určitě můžu: luxusní vytrvalostní Schaumschläger 7- a Frühlingsweg 6+ a dále vpravo boulderovou Härter Hund. Na jaře je oblast uzavřena (1.2. – 15.7.)