Žabí kůň

Začátek sportovního horolezectví v Tatrách

To co Matterhorn znamenal pro Alpy byl v Tatrách žabí kůň. Poslední nedosažený vrchol, který zdolal až Häberlain jižní stěnou roku 1905.

Na dlouhou, v Tatrách jedinečnou hranu si netroufnul. Tu slezli až Poláci Klemensiewicz, Kordys a Znamiecky v roce 1907 a sestoupili slaněním. A legenda o jeho výjimečnosti nekončí. Meziválečný horský vůdce Vlado Počivoj na tuto tůru hřebenem jako na jedinou vybíral taxu předem. Osobně mně tuto legendu potvrdil v r. 1947. A proč? To když se klient před slaněním do Žabího sedla podíval na to, co ho čeká, šel raději na Rysy Západním hřebenem. Lámavou, mokrou roklí do Žabího sedla se nechodí. Na hřeben se nastupuje z dolního konce Západního hřebene Rysů snadným výstupem nad jeho konec úbočím Rysů.

Sám mám na Žabáka vylezeny 3 cesty a doporučuji krásnou túru IV. stupně obtížnosti. Hřebenem od Žabího sedla, slanit, sejít pod stěnu a dát si Heberlajnku, slanit. Nesestupovat nepříjemnou cestou 462 pod stěnu Žabáka, ale jít od konce rozlámaného hřebínku po slanění na západ. Vpředu opičárna na Žabí věže. Dál vlevo na hranu a přes vrchol Žabí věže do východní volové štrbiny a dolu pod trojkovou hranu na Volovou vežu. I s tou hranou se to pohodlně stihne za den - pokud nemá tvůj partner - ale na tuto kombinaci spíš doporučuju partnerku - želví geny. Je to romantika a lezení z dob tvých dědů.

Chce to slunce a radost z pohybu. Možno zakončit (asi dnes zakázaným) vykoupáním ve Vyšném žabím plese. Neutopíš se, je tam mělko a šmírují tě svišti.