Nedosažitelné jistítko ve štandu - báseň

Vyprávění z Radotína o tom, co se může stát, když vám štand připraví někdo jiný a následně uteče :-) Nebojte se - žádné drama. Řešení jsem našla sama :-)

Byla jednou jedna cesta
“Dopiju a jdu” jméno nesla
Holky zkoušely ji, co to dalo
Mnoho sil jim to však vzalo
Kůži na prstech sedřenou
Modřiny na obou kolenou
K nadávání zbývalo jen málo

Poté přišel Přéma Veliký
Vzhůru udělal dva kročíky
Tím už byl nahoře, na štand se smál
Z police shlížel jak lezecký král
Natáh se, aby štand uvázal
Na madlo děvčatům ukázal
Obě je k sobě nahoru vzal

Všichni jen obdivně valili zraky
Až Strejda se rozhodl, že zkusí to taky
Přéma se slanil, že na tom nic není
A holkám s poklidem svěřil jištění
Strejdo, teď musíš to nahoru dát
Vidíš tu lištu? Tak na té zkus stát!
Kdo jiný založí slanění?

Strejda však doznal, že byl starý blázen
Zavolal na holky: “Spusťte mě na zem!”
Legrace veliká na štandu začala
Ještěrka ke kruhu po laně šplhala!
Všechno to naštěstí úspěšně zmákla
Odsedku do výšky po bojích cvakla
A jistítko odblokovala