Sardinie 2022 - CK ham-AKA

Dvakrát jsme Sardinii museli odložit kvůli covidu, tak jsme rádi, že to konečně vyšlo. Během 14 dní nemáme šanci objet celý ostrov, proto plánujeme navštívit jen profláknuté lokace. Blíže odjezdu zjišťujeme, že nebudeme sami, že další skupiny se přidají o 2 dny později, jiní o týden, ale zůstávají o týden déle ….. nakonec 5 resp.6 aut a celkem 21 duší!

30.4.

Z Prahy vyrážíme na noc, abychom měli klid. Někomu ty dlouhý přesuny holt vadí. Cestou nedobrovolně odlehčujeme část výfuku, ale žádný drámo, stejně se mi ten koncák už nelíbil🙂

31.4.

Půl dne trávíme v Livornu, protože trajekty jezdí na Sardinii přes noc. 

Potkáváme Radka a můžeme se tedy nalodit. Jemu to zabralo 20 minut a posílá nám selfička z baru, nás si nechali fakt až na úplný závěr, takže přes hodinu. Holt jsme se jim asi líbili.  Příště tedy pěkně až úplně nakonec před vyplutím. Pořadí při řazení nehraje vůbec žádnou roli. 

1.4.

Moře klidné, noc v kajutě pohodička. Z kajuty nás vyhazují hned jak se blížíme k pobřeží, asi aby vynesli koš a pak nás nechají čekat ještě hodinu dýchat výpary z podpalubí. Malé dítě nezájem, žádný pobíhání po palubě, pěkně alou zpátky do podpalubí dýchat ty startující kamáče. 

Náš zájezd začínáme jak jinak než v Cala Gonone, sektor Cala Fuili. Počasí tak akorát, začínáme pěkně zlehka. Radek si dává 6B tedy spíš 6C. To nám stačí na celý den. Se spaním si hlavu nelámeme. Jsme tu mimo sezónu. Sice připraveni, že bivaky kolem auta a na pláži se tu netrpí, ale fakt tu skoro není duše. Z Cala Gonone do Cala Fuili parkuje maximálně 1O aut a to tu nikoho nevzrušuje. 

2.4.

V plánu je La Patrona, ráno ovšem obstojně prší a nějak to nehodlá skončit. Radek, který odjel přespat a provést check-in asi hodinu na jih, hlásí, že cestou v kopcích né úplně daleko leží sníh. Vida. Takže vyrážíme rajzovat po Cala Gonone. Nikde ani noha a taky žádný služby. Pusto prázdno. V malebném přístavu nacházíme kavárnu, kde trávíme dopoledne. Krátce neprší, tak korzujeme v přístavu a opět déšť cloumá celým autem. Dneska z toho nic nebude. Po dešti jedeme k nástupu La Patrony kvůli zítřku a zkusit přespat. Vedle hřiště moc vlídné místo nenacházíme a plotny La Patrony zítra určitě nepustí. Zpět do Cala Fuili.

3.4.

Ráno se budíme se Sluncem. Předpověď je dobrá, jen najít sektor, kde bude po včerejšku sucho. Takovým je sektor s jeskyní Biddiriscottai.

Přístup je pešky defacto z přístavu asi 10 minut. Lezení parádní. V sezóně tu bude vedro a dost plno. I my potkáváme místňáky, ale místo je. Jsou tu prima výhledy na moře a hlavně písek, takže baby friendly sektor numero uno. Pár hezkých 6A+ a hned vedle i dvojdýlka. 

Snažíme se spojit s dalším vozem, který by měl být na ostrově. Michal s Maruškou a Matěj s Petrou. Matěj si ovšem chytře zvolil homeoffice a musí být celý týden v onlajnu. M+M lezou někde kolem Olbie a za námi se jim nechce. Radek tomu moc nerozumí.

4.4.

V okolí Cala Gonone nám zbývá poslední den a ten jsme si nechali na sektor Buchi Arta. Přístup je prý lehce off-roadový, což nás samozřejmě láká, navíc spousta cest na jednom fleku.

Cesta je v pohodě, občas betonovka a moc primově se točí v kopcích. Je tu trochu chladněji, ale hezký místo. Tady se vyplatí strávit alespoň den, jsou tu pěkné linky zase trošku jiného charakteru než u moře i spát by se tu dalo. Lezitelné 6B-6C. 

5.4.

Vyrážíme směr Baunei. Sjíždíme na parkoviště k dominantní věží Pedra Longa. Impozantní výhledy po okolí.

Na věž vede několik vícedélek, které nám jsou bohužel zapovězeny, tak se pouštíme do jednodýlkových cest ve sportovním sektoru. Vítá nás stádo koz, které sbíhá z věže cestami, kterými se lopotíme nahoru. Asi dobrej oddíl. Báli jsme se, že tu bude úplně plno, ale na place u zavřené restaurace jsem sami, takže tu i nocujeme. Výhoda být tu mimo sezónu.

6.4.

Plánujeme nedaleký sektor nad silnicí Villagio, ale kazí se počasí. Proto se s Radkem srážíme v jeho oblíbené kavárně v Baunei. Přichází déšť tak korzujeme po Baunei. Bohužel zjišťujeme, že toho kromě pár squatů, pro nás mnoho nenabízí tak se přesouváme do městečka Santa Maria Navarrese. Prozkoumáváme lezecký sektor v marině. Ani tady mimo sezónu není ani restaurace. Tak navštěvujeme Arbatax, kouknout na maják. Po velkém úsilí nacházíme otevřenou Pizzerii la Baia, kde se dá luxusně povečeřet.

Odcházíme za tmy a světla prozrazují, že maják je nedaleko. Vydáváme se po tajuplné silnici nad městem vzhůru odhodláni navštívit maják za tmy. Však těsně pod vrcholem nás brzdí závora a cedule o vojenském prostoru. Chvíli dumám, zda nás tato zastaví, ale nechceme si dělat nepřátele na cizím území a nakonec obracíme. Táboříme opět u Pedra Longa.

7.4.

Slunce nás vítá do nového dne. Ve Villagio je celkem přísná klasa, zmůžeme se jen na 6A+.Radek tam posílá něco mimo mé současné možnosti. Baby friendly to tu není, ale od auta je to sem asi tak 50m vzdušnou čarou, takže to zas tak moc nevadí. Na slunci je skoro až nesnesitelné horko, přesto tu vydržíme celý den.

Cestou zpět nacházíme parádní místo na spaní v sektoru Campo dei Miracoli.

8.4.

Dnes je na pořadu přesun na jih resp. přes hřeben do Ulassai. Kocháme se krajinou a jsme zvědaví jaké tam bude lezení, když jsme opustili moře. Průvodce vypadá lákavě. Ulassai nás nadchlo. Stolové hory.

Vybíráme Canyon sa Tappara, bude jistě ve stínu. Ano a taky tu slušně profukuje. Ostatní lezci mají na sobě peří, my zpocení na sebe navlékáme, co se dá. Večer hledáme bivak u hřiště. Je tam nově camp, ale momentálně zavřený.

9.4.

Radek si ve včerejším 7B dodrbal prsty, takže zpomalujeme. Procházka do městečka, doplňujeme zásoby. Dostáváme zprávy, že zbytek výpravy se vylodil na Sardinii a míří za námi. Opravdu, po čase náhodou v centru narážíme na Matěje M., Pavla, Kláru, Ondru Horáčka a Verču P. V okolí se toulá i Oskar s rodinou. Vracíme se do včerejšího sektoru, kde nám toho ještě dost zbývá.

4 auta už punkují dost těžko navíc včerejší místo u hřiště se zaplnilo. Kolem kempu je pár míst, ale na 4 vozy s ohýnkem to tak jednoduché není. Nacházíme plácek pod kempem v zatáčce. Místo se ovšem blíže večeru ukazuje jako zcela nevhodné. Přišel na nás velmi silný vítr, boří vše co je postavené. Trhá stany, vyvrací dveře od vozů. Z placu nad námi kde mají oheň poletují nebezpečné oharky. Vaření mimo vůz je nemožné. Nepomáhá ani osvědčená vozová hradba. Hiacint nabídl celkem důstojnou klubovnu pro 6 lidí, kde pějeme písně o silném větru. Mocné poryvy, zvedající haldy kamení, bušící o naší pojízdnou střechu nad hlavou, mě nutí změnit na noc útočiště. Stačilo popojet o 150m a mohli jsme v klidu grilovat. 

10.4.

Žádný další stan naštěstí neuletěl a všechna okénka zůstala v celku, takže můžeme v klidu lozit. Sektor Su Casteddu nedaleko Ulassai mě nadchl. Je na jednu ze “stolových hor”.

Parkování sice trošku horší, moc aut se sem tedy nevleze. Na parkáči pramen. Materiál dobrý, pěkné cesty. 40m 6B Accoglie la Vi(t)a k doporučení. Dorazilo k nám poslední auto. Honza s Katkou vyprávěli o rozbouřeném moři, které mělo souvislost s nočním silným vichrem. Nám se třásla auta a jim trajekt. Houpalo to prý tak, že žaludek to neměl šanci ustát. Brrr. Loučíme se s Radkem. Zůstává tu ještě 2 týdny, ale pracovně. Na spaní nacházíme místo pro všechny vozy nahoře nad vesnicí na parkovišti Grotta Su Marmuri. Tady by asi včera nefoukalo. Opět ani noha mimo sezónu.

11.4.

V plánu máme na dnešek Jerzu, konkrétně sektor Il Castello. Účastníci s dětmi vybírají ještě vedlejší sektor, kde mají být lehčí cesty. Vzdušnou čarou je to kousek, ale kolem skal je to nekonečná džungle. Samý trní a hustý porost vhodný tak pro mačetu, Chvílemi si připadám jak v Amazonii. Tfuj tajbl, kdyby to ty děti alespoň bavilo. Takže se po neúspěchu vracíme zpět do Il Castello chudší o 2 hodiny. Stíháme dvě cesty a na řadě je přesun na sever. Ulassai na mě velmi zapůsobilo, krajinově i lezením. Sem je třeba se vrátit. Vyrážíme zpět do Baunei, na vyzkoušený romantický nocleh v Campo dei Miracoli.

12.4.

Dnes nás bohužel čeká poslední den. Sektory Campo dei Miracoli a Ichnusa.

Ostatní čeká lezení na impozantní Pedra Longu a dále pokračuji na sever. Dorazili o týden později a zase zůstávají přes Velikonoce ještě 6 dní a navštíví námi doporučené  sektory v okolí Cala Gonone. Odpoledne ještě potkáváme Radka v kavárně a loučíme se s ostatními.  Cesta na trajekt do Olbie byla drobátko dobrodružná. Z Baunei to není časově stejné jako z Cala Gonone, kde jsme začínali. Zapamatoval jsem si blbě čas potřebný k návratu na trajekt. Chybí nám k pohodě minimálně půl hodiny. Hiacint upaluje jako drak a přijíždíme jako poslední. Vida, tentokrát nám nalodění zabralo 5 minut oproti příjezdu.

13.4.

Opět nás vítá Livorno a zbývá cesta ku Praze.

Sardinie splnila očekávání. Klidně bychom zůstali další dva týdny. Zbývá spousta sektorů k objevování. Takže zase někdy příště.