Setkání s retrográdní cyklónou na skialp kurzu 2023

"Tak vás vítám na kurzu," začalo Tomášovo povídání. "Počasí vypadá na hovno, ale Ještěrko, zkus se na to ještě podívat ty, jestli třeba neuvidíš nějakou naději na alespoň půlku hezkého dne. Teď mám pocit, že ty předpovědi vůbec nevycházely." Optimistické vyhlídky, ale OK. Dívám se na počasí, a... "Souhlasím s tebou. Bude tady retrográdní cyklóna, což je cyklóna, která postupuje z východu. Trochu blbě se to předpovídá, ale když si sedne nad nás, tak bude hnusně furt. V létě to bývají takové ty největší povodňové situace." Plány jsou tedy jasné. Na dobývání hodnotných vrcholů to nebude, tak budeme procvičovat freeride podél sjezdovky a zbyde i dost času na metodiku.

Hned další den jdeme na to. Nahoře na lanovce -12 stupňů, zataženo, ale nikde nikdo a sníh je pěkný. Na sjezdovce boxujeme (natáčet ramena do oblouku), kroutíme zadkem (oddělit horní a dolní polovinu těla), poskakujeme (skákaný oblouk), sundáváme lyže dobrovolně (trénink jízdy na jedné lyži) i nedobrovolně (pády) a hledáme nedotknuté freeridy mimo urolbovanou část sjezdovky například v lese. Nejlepší freeride je z Plesniváku (kopec Pleschnitzzinken 134 výškových metrů nad vrcholem lanovky), tak to pokreslujeme i tam.

V tomto duchu proběhly dva dny, během kterých jsme mimo zmíněné například zachránili Tomášovi pípák, který mu prý sebrala lavina, ale vzhledem k tomu, jak vypadaly ty profily, tomu moc nevěřím...

Večery byly věnované přednáškám: první o freeridu, druhá o plánování túry. Zmíním se zde o té druhé. "Takže zaprvé: Na túru jezdíme podle počasí." Hmm, tak to jsme úplně nedali... Pokračuje hromada odkazů na stránky o počasí, jak zjistit aktuální i předpovídané množství sněhu, powder alert, laviny a tak dále. "My třeba prostě žijeme na blbé straně Alp. To vždycky vidíte na těch mapách, jak je hodně sněhu na západě a málo na východě. Ty jo, teď má ale kydat všude stejně. A powder alert jak kráva v Chorvatsku! ... Jo já už tomu rozumím! To je ta tvoje reverzní cirkulace, že jo?!" Ano, retrográdní cyklóna úplně měnila zavedené standardy. Stále jsme byli v jejím vlivu, sněžilo (i když jinak než při průchodu fronty) a sluníčko jsme za ty dva dny viděli prosvítat skrz hradbu oblačnosti možná tak 5 minut celkem.

Další den už ale kašleme na retrográdní cyklónu, nejhezčí počasí zažíváme během spánku a ráno vyrážíme na túru směrem k vrcholu Gumpeneck (většina bez ambicí jej zdolat). Stále je zataženo, padají na nás krásné dendrity (takové ty vločky, co mají skutečně tvar hvězdiček) a cestou potkáváme partu mířící dolů, která říká, že dojít na vrchol je "impossible". To některé vyprovokuje podívat se na to, jak takové "impossible" vypadá a také to záhy zjišťují: bílá tma, ve které nejen že není vidět do kraje, ale pomalu není vidět ani výstupová trasa. Nahoru by to možná pustilo, ale dolů by to byla sebevražda. Všichni se tedy nakonec otáčíme (někdo už na horní hranici lesa, někdo až v tomto "impossible" bodě), užíváme si nejlepší sjezd v životě (dokonalý prašan!) a zastavujeme v Schönwetterhütte (jaký to oxymorón!) na polévku, párky, radlery, svařáky a podobně. No prostě parádička! A jako třešničku na dortu máme umravňování klouzajícího auta, protože nahoru to prý byla nuda.

Tím oficiální část kurzu skončila a protože se počasí nechystalo moc umoudřit, rozhodli jsme se poslední den strávit ve stejném duchu jako ty první dva. Ráno nicméně překvapilo tím, že oblačnost poprvé ukázala nějakou strukturu a dokonce odhalila i kousky modrého nebe. "Jo aha, tak tady je ten Dachstein!"

Speciální poděkování: https://skialp-freeride.cz/