Skialp v okolí Tromsø
Na konci března 2022 vyrážíme s kamarády z oddílu AKA Praha na skialpové dobrodružství na dalekém severu, do oblasti nejsevernějšího norského města Tromsø. Hornatá krajina v okolí tohoto města ležícího 400 km za severním polárním kruhem, představuje jedinečnou destinaci pro provozování skialpinismu z jiné dimenze.
Dechberoucí krása spletitých ostrovů a sněhobílých plání lesknoucích se v ocelové modré hladině ledového oceánu, majestátní štíty Lyngenských Alp vypínající se nad temnými vodami hlubokých fjordů. K tomu zvláštní až mystická atmosféra arktické zimní krajiny zahalené do bílého hávu.
Jedinečná scenérie severské přírody učaruje opravdu každému.
Naše devítidenní putování začíná nezbytnou logistikou, půjčením karavanu a nákupem potřebného proviantu v Tromsø. Odpoledne už míříme s naším domečkem na čtyřech kolech na západ od Tromso na ostrov Kvaloya, kde vybíráme jednoduše dostupný cíl Buren (802m). Za ne úplně ideálního počasí pozvolna stoupáme z nulové nadmořské výšky po mírných svazích a kocháme se prvními výhledy na mořskou hladinu. Druhý den měníme kurz na jihovýchod a vybíráme dominantní vrchol Svartnestinden (1214 m) vypínající se nad vodami fjordu Balsfjorden. Na kopci jsme ten den úplně sami. Ve finální pasáži vrcholového hřebínku náš už opět halí mraky, ale i tak si vychutnáváme náš první opravdový vrchol.
Vzhledem těsné blízkosti oceánu a přítomnosti teplého Golfského proudu je pro celou oblast charakteristické velmi proměnlivé a nestálé počasí. Každý večer absolvujeme poradu nad výběrem vhodné destinace slibující dobrou pravděpodobnost nejlepší předpovědi. Z toho pohledu je svoboda, kterou nám při přesunech poskytuje náš bydlík naprosto ideální. Celkově je o něco stabilnější počasí směrem na východ, hlouběji do kontinentu, kam se rozhodneme přesunout na následující dny.
Napojujeme se na hlavní páteřní silnici mířící z Narviku až nejsevernější bod evropské pevniny, obkroužíme jižní část Lyngenských Alp a podél Lyngenského fjordu směřujeme po úzké klikaté silničce dál na sever až na úchvatný ostrov Kågen. Jedná se o nejsevernější bod našeho výletu a více než kde jinde, tu na nás dýchá zvlášť ponurá atmosféra odlehlého severu. Kågen je opuštěný a extrémně hornatý ostrov, který je ze všech stran obklopený oceánem. Jeho nejvyšší bod Store Kågtinden dosahuje úchvatné výšky 1228 m. Při faktu, že rozloha ostrova je pouhých 85 km², se jedná o zcela výjimečný úkaz. Večer před výstupem poprvé spatřujeme polární záři, což ještě více umocňuje už tak silný zážitek. Výstup na Store Kågtinden patří jednoznačně k vrcholům celého zájezdu. Po pozvolném začátku a zdolání plochého sedla si za ním razíme cestu strmým úbočím až vystoupáme na závěrečnou vrcholovou pasáž, kterou zdoláváme za silného větru. Výhledy z vrcholu na obklopují okolní oceán jsou impozantní. Po vydařené túře zajíždíme do rybářského městečka Skjervøy a ještě večer se trajektem přesunujeme z městečka Olderdalen do Lyngseidet na Lyngenském poloostrově.
Lyngenské Alpy – nejdivočejší a nejrozervanější pohoří Norska, který svých charakterem nejvíc připomíná alpské štíty, tady v Norsku je tato fascinující kulisa navíc obklopena všudypřítomným oceánem. Vybíráme túru v severní části Lyngenu na dominantní vrchol Storgalten. Už podle lyžařské heatmapy je nám jasné, že se jedná o oblíbený cíl, což se potvrzuje ráno na parkovišti přijíždějícími auty. Nám se však naštěstí podaří vyrazit ještě před početnými vláčky dalších skialpinistů. Celá túra vede ve stínu a my za mrazivého počasí, kdy rtuť teploměru atakuje -20 stupňovou hranici, neúnavně stoupáme až na severní hřeben. První paprsky slunce nás zahřejí až těsně před vrcholem. Z vrcholu si vychutnáváme dechberoucí panorama sněhobílých hor ostře kontrastující s tyrkysově modrou hladinou okolních vod. Naše euforie pokračuje i při následném sjezdu, kdy kreslíme ostré linie do skvostného prašanu.
Po vydařené první části našeho putování se přesunujeme do centra celé oblasti města Tromsø, kde doplňujeme zásoby proviantu na další dny a vzhledem ke špatné předpovědi si ordinujeme rest day. Ten strávíme stylově ve vodním relaxačním komplexu Tromsobaden nacházejícím se na okraji města. Zde si dopřáváme zaslouženou očistu těla a užíváme si příjemné koupele.
Večer opět lovíme nad sluneční heatmapou vhodnou lokalitu s alespoň trochu optimistickým výhledem počasí. Náš další kurz stáčíme směrem na západ na poloostrov Kvaløya. Vzhledem k množství čerstvě napadlého sněhu vybíráme raději defenzivnější cíle, kterými jsou vrcholy Nordtinden (640 m) a Gråtinden (871 m). Počasí má k ideálu daleko a výstup i sjezd absolvujeme za zhoršené viditelnosti.
Od začátku našeho plánování panovala při výběrů možných cílů shoda navštívit ostrov Senja. Senja je druhý největší ostrov , svým tvarem připomínající chobotnici s chapadly. Do ostrova se hlavně ze západu zařezává řada úzkých fjordů obklopená strmými a rozeklanými horskými štíty. Cestu na ostrov si opět výrazně zkracujeme trajektem z vesnice Brensholmen do přístavu Botnhamn. Přejíždíme ostrov ze severu na jih a cesta zimní polární krajinou je zážitkem sama o sobě. Jakoby zde snad čas ani neexistoval, jen všudypřítomný zvláštní klid a mír, který večer tiše „narušuje“ magická polární záře. Za náš skialpový cíl volíme vrchol Lonketind, parkujeme za vesnicí s údajně nejkratším názvem Å a za ideální počasí stoupáme jižní hřebenem směrem k vrcholu. Po poledni už se kocháme epickými výhledy na dramatické fjordy s horami strmě stoupajícími k azurově modré obloze. Další den následuje přesun směrem k Tromso, cestou se pokoušíme vychytat drobné okno v šedě zatažené obloze a operativně vybíráme pro další výšlap vrchol Vassbruntinden. Od poloviny túry se viditelnost horší, zesiluje vítr, a proto se tentokrát spokojujeme pouze s dosažením nižší kvóty na jižním hřebenu.
Na předposlední den nicméně slibuje předpověď opět zlepšení a nám se rýsuje důstojné rozloučení v podobě další krásné túry. Přejíždíme na poloostrov Ringvassøya a další den ráno parkujeme ve výchozím bodě túru na vrchol Nordfjellet. Začátek výstupu si zpestřujeme přechodem přes zamrzlé jezero, pokračujeme stoupáním v pohádkovém zakrslém březovém lese a po nekonečném hřebeni dosahuje hlavního vrcholu. Sjezd natátým firnem a ve spodních partiích ještě kvalitním prašanem byl pomyslnou třešničkou na dortu naší severské odysey.
