Medley o sestupu
To jsme tak jednoho dne sestupovali z vrcholu Grosser Beilstein (Hochschwab gruppe) a bylo to děsně úmorné... Všechno se pod námi sypalo, panoval strach z pádu, do toho bylo relativně vedro a celé to prostě trvalo příšerně dlouho (až k autu tak 3,5 hodiny). Pro zvýšení morálu jsem si začala prozpěvovat a nebýt toho, tak jsem v tom svahu ještě nyní. Sdílím tedy vzniklou medley (tj. směsku navazujících písní).
Část 1: ne vždy zcela pevně držící velké šutry, docela sešup, padat fakt nechcete
(melodie "My máme rádi víno")
My máme rádi velké šutry,
protože to na nich dobře drží.
A nemáme rádi malé šutry,
protože na nich i kloužem jenom stěží.
Část 2: drobnější suť, při pádu se můžete odřít nebo si vymknout kotník
(melodie "Travička zelená")
Travička zelená, to jsou taky dobré stupy.
Travička zelená, to je moje záchrana.
Když se se mnou všechno řítí,
travička mě vždycky chytí.
Travička zelená, to je moje záchrana.
(Nutno dodat, že verš "když se se mnou všchno říří" vznikl skutečně hned po vykvíknutí kvůli podklouznutí.)
Část 3: relativně bezpečná čast, ve které si ale uvědomujete, že to je stále ještě kus cesty a také začínáte vnímat vedro (do té doby byly jiné starosti)
(melodie "Já do lesa nepojedu")
Já do lesa klidně půjdu, já se do lesa těším.
Nemám tam totiž kam padat, a to je věc nejlepší!
I cestičku za sto zlatých klidně vám dnes zaplatím.
Já do lesa klidně půjdu, navíc je tam taky stín.
Část 4: Nebyla napsána, neboť jsem po dosažení lesní cesty odpadla do trávy a chvíli jen uvolňovala nastřádané napětí. A pak už bylo jen dobře, a to se písně neskládají :-)
