Dent d'Herens

Mladi! Mladi ma svoje ambice, touhy... -- chapu, znam, pamatuju. Mt. Blanc, nejvyssi hora Evropy -- a Lucka touzi po jeho vrcholu (sam byl jsem tam v jejim veku). Masovka jak svin, normalka pres Gouter ne moc zazivna, ale moc jinych cest s nasim stavem zkusenosti tam nevede. (V planu byla jina, lec pocasi plany rado meniva.)

Tak alespon aklimatizaci vymyslet zajimavou! Muj ukol, muj cil -- muzu si vybrat, co chci, a vzdycky to zvladnu obhajit.

Badam nad pruvodci, mapami -- rozhodnuti: Dent d'Herens (ani to nezkousejte precist, ci se snazit o tom kopci bavit s Francouzem).

Mnoho vyhod:

• opusteny kopec (zadne fronty, zadnych 200 lidi denne na vrcholu)
• hned vedle Matterhornu (a tudiz v neopravnene v jeho stinu) -- zato s krasnym vyhledem nan
• utulny lehce dostupny (PD) Perelliho bivak ve vysce 3870 m.n.m ,tesne pod vrcholem na ostrem hrebeni, slibuje spektakularni vyhledy na Matterhorn
• na bivak lehce, z bivaku AD (III) za 2h na vrchol (kdyz budeme mit cely den, tak to zvladnem)

Kazdy spravny vylet musi zacit tim, ze se ztratime, jinak me to znervozni. Zadarilo se i tentokrat... dojeli jsme do Breuilu/Cervinie, nastup na chatu je ale o udoli vedle... inu, zpet uplne dolu a nebohym autickem vysplhat do druheho udoli. Ale co, aspon jsme videli Matterhorn a prosli se Cervinii (Zermatt, byt plny turistu, je mnohem hezci). Koukam na hrebeny, a tise zavidim Pepovi, ktery je uz 4-ty den na prechodu od Kleine Mattehornu k Monte Rose.

Valle d'Aosta je krasne a opustene. Stoupame az do umoru (vyrazili jsme pozde) podel ledovcove ricky. Stanujeme jeste daleko od Rif. Aosta, ale nelze jinak (nejstarsi se projevuje jako nejslabsi, ale maskuje to za zkusenosti).

Dalsiho dne probojovavame se az k bivaku. "Zkusenejsi" zdarne naviguje sutovym polem pod ledovec... vyslapanou cesticku objevujeme jsme az pri sestupu. Zere to cas. Ledovec k bivaku uzasne zbrazden trhlinami -- solista Eda by se jiste zaradoval (vid, Taschachhaus 2008?). Vetsi a hlubsi jsem nevidel, ale, priznejme si to: v Rusku jsem nebyl.

Lucka prvne na ledovci... netusi, do ceho jde; Marek taktez. Na metodiku jaksi nezbyl cas. (Ach aj, Ty debile!)

Potkavame celkem 6 sestupujicich lidi, i to me prekvapuje. Pocasi se kazi, ale obcas se v mracich objevi bivak.

• Bivak -- plechova krabice, s postelemi pro 9 lidi (asi tak jako se do Trabantu vejde 10 lidi), ale luxusni -- doporucuju.
• Bivak -- na ostrem hrebeni, s dvermi vedoucimi na drevenou plosinku vysoko nad udolim.
• Bivak -- se spektakularnim vyhledem na vsechny strany, na Matterhorn; zel, cele dva dny cekame na lepsi pocasi a celou dobu vidime jen zakerny mrak vsude kolem. Je na case vzpomenout si na krasny citat cestovatelky Anne Brasseyove: "Neblahou nahodou bylo ponekud mlhavo; prece ale videli jsme dosti, abychom ostatek si mohli primysliti." Optimistka, ze?
• Bivak -- 3 sady hracich karet, v teto vysce ovsem zvladame hrat jen intelektualne narocnou hru "zachod". A taky slovni fotbal, dle pravidel flexibilne prizpusobovanych slecnou JUC. Lucii tak, aby vzdy vitezila.
• Bivak -- misto mnoha rekordu.

Dve noci na bivaku, a jeden cely den: hnusne pocasi, trenink metodiky, uzasna nocni bourka.
Druheho rana dochazi jidlo i plyn -- cas ustupu. Dent d'Herens zustava nedosazen.

Zato aklimatizovani jsme pro cestu na Mt. Blanc lepe nez 90% ostatnich pokusitelu.