Štubajky pro líné a chudé skialpinisty
Mám tu jeden článek ze šuplíku, není zrovna aktuální, ale zanedlouho už zas bude. Na týhle tůře jsme byli s Márou vloni (2010) v půlce října (sic!). Nuže:
Rádi byste na lyžích přešli slavnou Haute Route, ale je to moc daleko, do kopce, na týden se neurvete, je tam draho, spousta lidí a nechce se vám vracet se do Chamonix pro auto? Během víkendové tůry, na níž právě dostáváte tip, se to nestane.
Zato stihnete čtyři kopce nad 3400 m, užijete si bezmála západoalpskou krajinu, širé ledovcové pláně typu „sjezdovka“ i nějaký ten žlabík, výstup exponovaným skalním hřebenem a za dobých podmínek i firnovou severku. Nuže:
Start:
Parkoviště Mutterbergalm pod lyžařským střediskem www.stubaier-gletscher.com . Cestou sem i zpět zaplatíte mýto 2,50 E za poměrnou část Brennerské dálnice, kterou lze i objet, ale nevyplatí se. Parkování zdarma.
Na kopec:
v 7:30 první lanovkou, stojí jednosměrně nějakých 14 E. (Tajný tip: koupíte-li si lístek pouze na Mittelstation Fernau, vyjde vás to na 5,50 E, lanovka vás vyveze až na Eisgrat a dále již nejsou turnikety, čili za 5,50 až na kopec.)
Z kopce dolů:
Vizte mapku. Lehce do a strmě ale bez expozice ze sedla Gamsplatzl. Nepříjemným traverzem na Siegerlandhütte (zde otevřený nový winterraum v budce nákladní lanovky. Kamna – dřevo – nádobí - funkční telefon na horskou). Odtud vzhůru karem, zakončeným strmým žlabem (tatranská krajina). Sněhovým hřebenem (takovej malej Biancograt) přes pahorek Hohes Eis na stolovou horu Sonklarspitze (3463) – na lyžích až ke kříži. Odtud po vrcholovém platu na konec exponovaného východního hřebene. Po jeho ostří pěšky se staženou prdelí dolů pocukrovanými plotnami (skála, sníh, obt. I – II, pokud je led, může být nutné 1 délku slanit). Extrémní lyžaři mohou s toutéž zkusit štěstí i na lyžích (150 výš. metrů, cca 55°, exponovaný hang, v jehož spodní části je třeba tlačit se nad skalkami doleva – běžně se určitě nejezdí.) Odtud po plochém ledovci na orlí hnízdo Müllerhütte.
Útulný Winterraum je za chatou, vstup od SV, otevřený, dveře může být nutné vykopat z několikametrové hloubky. Za tímto účelem visí v úrovni 1. patra nade dveřmi lopata. Kamna – dřevo (málo) - nádobí – erární kořalka – 6 lůžek - příspěvek na chlast, otop a nocleh dobrovolný, čili můžete přispět do kasičky tím, co jste díky tajnému tipu ušetřili za lanovku. Dle knihy tůr není vintráč navzdory své úžasné poloze takřka vůbec navštěvován.
Ráno z okna výhled na východ slunce nad Dolomity, dojem izolace umocní dlouhý a krkolomný nástup pro ty kteří jdou od jihu, resp. přístup od SZ přes víceméně nelyžařské pasáže, které dnes čekají i vás, naštěstí dokopce. Krajina zapůsobí mohutným, západoalpským dojmem.
Možnost rozehřívacího výšlapu na Wilder Freiger (3418). Po „sjezdovce“ kolem trhlin, nakonec kuloárem, za dobrých podmínek lze skoro až na vrchol na lyžích. Výšlap i sjezd jakoby z nějakého výběru deseti nejlepších v Rakousku.
Vaše „Haute Route“ se dále stáčí na Z. Středem JV „stěny“ Wilder Pfaffu (3456) ještě na lyžích, výše na skalní a exponovaný V hřeben (150 výš. metrů, v těžších místech stupačky, ferrata, zakončeno nikoliv těžkou, ale exp. plotnou (II – III, bez ferraty), může být radno přijistit (cca30 m). Zde dojem izolace končí, ocitáte se naopak na trase velmi populární. Na lyžích za samého vrcholu strmým JZ hangem do sedla Pfaffensattel. Odtud a) normálkou ještě asi 100 výš. metrů na lyžích, dále strmým žlabem 20 min na vrchol Zuckerhütlu (I) anebo b) za dobrých podmínek tamtéž severkou (14.10.2010 – cca dvě délky ledu, zbytek firn/sníh). Buď jak buď traverz do sedla Pfaffenjoch a dále dolů po „sjezdovce“ a nakonec úmorným 100m výšlapem k dolní stanici vleku na Eisjoch. Pokud vám ujede poslední ve čtyři (jako nám), čeká vás ještě hnusných 150 výš. metrů na Fernaujoch. Odtud a) za dobrých sněhových podmínek traverz sjezdovkami na stanici Gamsgarten, odtud freeride (Wilde Grubn) zpět na parkoviště, anebo b) sjezd na Mittelstation Fernau, zde pojeb od vlekaře, že „poslední“ lanovka dolů jede v 16:30 a opravdu poslední lanovkou v cca 17:30 za 5,50 E tamtéž (vyzkoušeno, ale bez záruky).
Vybavení:
Ledovcové. Vřele doporučeny haršajzny.
Roční období:
Listopad/prosinec je vhodná doba. Liduprázdno, na jaře to asi bude zlé. A navíc lze dobře využít i krátký den díky nástupu lanovkou. Jako šafránu je v Rakousku oblastí, které by tuto roční dobu ve výběru líného lyžníka konkurovaly. Tůra je lavinově relativně bezpečná, strmé úseky natolik krátké, že je lze vzít přinejhorším pěšky.
Obtížnost:
Sjezd do 45° (obl. 30°), pěšky do cca 55° (výstup i sestup), skála II – III.
Mapy:
Směr:
po směru hodinových ručiček (popsaná varianta) se to autorovi jeví lepší kvůli aklimatizaci, poloze chaty a také kvůli hřebenu na Wilder Pfaff – lepší jím nahoru než dolů. Ale pustilo by i opačně.
Emo:
+ neuvěřitelná kombince logistické jednoduchosti, krásné rozmanité krajiny a mimosezónního dojmu izolace, poloha chaty Müllerhütte, absence pořádného sjezdu ve smyslu dlouhých strmých úseků, rozmanitost „pohybových aktivit“, nejnižší povinné místo cca2650 m.
- absence pořádného sjezdu ve smyslu dlouhých strmých úseků, poněkud traverzovitý charakter tůry, na Müllerhütte ve vintráči je - a asi ještě dlouho bude – květákovice – kdo nezkusil, neuvěří.
Tak tedy na zdraví!