Výroční zpráva 2006
Výstupy skalní nepískovcové:
Prvenství si překvapivě jako vždy odnáší dvojice Klára – Plechy za osmidélkovou cestu Emperor 8 v Höllentallu. Klára navíc přihodila třeba Úmrtní list za 8-/8. Pár dalších slušných výstupů se podařilo čtveřici Klára, Plechy, Aleš a Cipísek v Meteoře, ale bližší informace nemám (snad jenom, že Plechy přelezl cestu Styx, i když mu jí Radek Maier rozmlouval) Z dalších výstupů: Jéňa: Maňáskový divadlo 7- OS(Kácov), Stan v pohybu 6+/7- OS (Polínko); Cimi: Čima 5 (Bořeň);. Ondráš: Gigolova cesta 7+ (Polínko). A Béda po letech nacvičování konečně přelezl čistě Krávu uzenou 7 (Poříčí nad Sázavou).
Výstupy skalní pískovcové:
Největší drsňárny má na svědomí zase Klára: Země žen VIIIa (Labák), Bič VIIa (Prachov), Česká VIIIa (Příhrazy), A und L IXa (Schrammsteine). Plechymu se podařil mistrovský kousek – Nordwand na Blossstock VIIIa (přelezl s Klárou, postavil na Alešovi a Cipískovi, na doporučení Volodi, Cipískovi patří dík za to že do toho Plechyho ukecal a Alešovi patří dík za parádní „Saskou grotesku“, nechť se hláška „člověk tady riskuje“ stane legendární). Dalším zlomem dějin byl Alešův prvopřeskok za tři, který byl již skočen předtím za dva, jenž Alešovi kapínek rozhodil nejen motivaci k dalším prvopřekokům, ale i kotník pravé nohy. Z dalších podniků: Jéňa: Soví hukot VIIb (Vlhošť), Tallkante VIIa (Bialatall), Ondra: Zlatá vyhlídka VII (Prachov) (pozn.: nic takovýho neexistuje, Ondro!). A významný počin Akce 49, což znamená v podání dvojky Aleš – Ondra přelezení sedmi sedmiček v rekordním čase.
Hory letní, obtíže skalní:
Asi o nej. výkony se postarali Ondráš s Oskym během krátkého podzimního výpadu do Tater: Plškovy platně 6+, Ošarpance; Puškášův pilíř 5 na Ganek (společně s Kuličkou) (vše lezeno Ondrášovejma zkratkama za 7). Celkem dva přelezy zaznamenala Cesta k slnku 5+ na Malý Ľadový konkrétně od Cimiho s Tomášem Andrem a od Oskyho s Renčou. Cimi ještě přiznal Alte Südwand 4 na Torre Piccola di Falzarego. Jéňa s Radkou doplnili pestrou mozaiku o Západní hřeben na Schönfeldspitze kdesi v Alpách (za 2 s úmyslným vynecháním několika železných madel)
Hory vysoké:
Zatímco loni se dalo v této kategorii vyhrát i se Sněžkou, letos bylo celkem narváno. Nejlépe si vedl Tomáš Dvořák na jihoamerickém vrcholu Huayna Potosí 6088. Velmi dobře se vedlo též HustoKláře při pokusu o Broad Peak (dosažená výška 7100). Doufejme, že na přesrok se nám tady ta osma objeví.
Hory zimní obtíže sněho-ledové:
V zimních Tatrách se letos nesmírně zadařilo. Zejména dvojka Béda-Ondra řádila jak z řetězu utržená: Rokle Komarnických IV na Širokou vežu, a Varianta stěnou asi III-IV (nebo vícJ) na Baranie rohy. Jen se chlapci nemůžou stále rozhodnout co bylo těžší, narozdíl od zbytku výpravy která nominovala pouze výstup na Velký Ľadový a několikahodinové ostudné noční hledání Sedielka.
Co se dále podařilo:
Aleš lyžoval nahatej a ještě se přitom nechal točit. Navíc točí pořád dál a jeho filmečky (Tuxer Alpen, Meteora, Saská groteska, a chystané Přeskoky) jsou super, takže jen tak dál. Dejfák ani nešáhnul na skálu, ale na koncert jste všichni zváni. Navíc ocenění počin roku získávají všichni angažovaní za realizaci klubovejch schůzí (jmenovitě: Ondra, Kulička, Jarda, Osky a jiní). Máme nový webovky (díky Kuličko), nový webovky na fotky (díky Ondrův kamaráde) plus se narodilo pár dětí a sem tam nějaká svatba…
Držka roku:
Nejdřív krátce úvodem: držka roku není titul pro člena klubu (i kdyby si to zasloužil)– tudíž jsem musel zavrhnout pár nominací. Po jistém demokratickém plesbicitu jsem rozhodl, že ocenění se nepředává „in memoriam“. Tak a teď k výkonům. Je to bída! A tak se vítězem stává Plechyho držka na umělce v mamutu kdy proletěl okýnkem do hospody.