Prachovské skály

Prachovské skály jsou poměrně malá, ale velice koncentrovaná oblast. Je to ideální místo k lezení pro „lenochy“, protože všude je to kousek. Písek zde je oproti zbytku českého ráje o něco tvrdší což sebou ovšem přináší i o něco málo menší možnosti smyčkování. Perlou celého Prachova je oblast skalního města, která je největší, nejhezčí, ale také turisticky nejnavštěvovanější. Proto komu vadí davy turistů musí buď volit jinou oblast, vybírat stěny odvrácené od turistických cest, anebo lézt brzy ráno či navečer. Večer po lezení je velice příjemné se vykoupat na koupališti U Pelíška a pak si dát něco k snědku s pár pivkama a příjemnou obsluhou na turistické chatě, která stojí přímo v srdci skal.

Doporučené cesty

Plechy

• Jihovýchodní cesta - VII (W. Barth s druhy, 20.8.1929) - Prachovská jehla
• Klasika na jehlu od německých lezců. Do stěny se traverzuje s předskalí a lehce se doleze  až do severní stěny ke kruhu, kde je třeba kvůli dření lana zaštandovat. Pak už zbývá jenom krátký lahůdkový výlez na vlastní jehlu, který je však prost kruhů i smyček.
• Jižní cesta - VIIb, RP VIIIb (J. Čihula, F. Kroupa, 7.9.1957) - Prachovska jehla
• Velmi lezená klasika od Čihuly. Nástup začíná typickým Čihulovským sokolíkem až k prvnímu kruhu. Pak jemněji stěnkou kousek k druhému a dále k třetímu nad kterým čeká už jen podvrcholový rajbásek a nakonec i vrchol.
• Západní hrana - VIIb, RP VIIIb (J. Havlík, M. Růžička, 6.10.1962) - Prachovská jehla
• Nádherná klasika po hraně jehly. Cesta je vyrovnaná a nemá výrazně těžších míst. Snad jen cvakání druhého kruhu je bez provázaných hodin kousek pod ním o něco málo zábavnější. Nad druhým kruhem se hrana pokládá a je to trochu rajbasovitější, ale hlavní obtíže tam už končí.
• Jihovýchodní cesta – elegantní varianta - VII (V. Dědeček, M. Ent, 14.6.1971) - Prachovská čapka
• Pozor na spodní úsek, který je sice lehký, ale v podstatě nezajistitelný až k hodinám, které nejsou nejníž. Pak už se to valí nádhernou stěnou přes dva kruhy a hafo smyc až nahoru.
• Jihozápadní stěna - VII (V. Charousek, J. Havlík, D. Havlíková, 27.8.1970) - Krkavčí skály – hlavní věž
• Hezká cesta kombinující komínové a stěnové lezení. Nejtěžší místem je pár jemných kroků kolem kruhu, pak se stěna už pokládá.
• Údolní hrana - VIIb (dost poctivých, asi aprílový žertík prvovýstupců) (J. Macoun, Z. Petráň, M. Macounová, 1.4.1982) - Krkavčí skály – severozápadní věž
• Nástup je koutovou spárou až do úrovně předskalí, pak traverz na hranu ke kruhu. Na hraně to trochu zhoustne a přes další kruh se to silově tahá až na polici, s nic moc výlezem, ke třetímu. Tam buď čistě, nebo s pomocí stromu nahoru.
• Východní levá spára - VIIb (V. Krupička, P. Prachtel, Z. Mayerová, 30.4.1967) - Hláska
• Kdo si chce užít převislou zajištěnou spáru tak je tady správně. Začíná se sokolíkem a koutem až na minibalkónek, kde je schovaný první kruh. No a pak začíná spářice jako víno s kruhem a skobou v nejtěžším místě. Výše nad kruhem založíte tutový smyce a v pohodě už dovalíte až nahoru.
• Studená cesta - čtyřkruhová varianta - VII (F. Kroupa, J. Havlík, 2.10.1959) - Mnich
• Moc hezká cesta kombinující spárové a stěnové lezení. K prvnímu kruhu lehce, spárou a traverzem ke druhému, kde se štanduje. Od druhého se vleze za hranu a lahůdkovými sokolíky se přes dva kruhy dostanete až k vrcholové vlaječce.
• Bič - VII (V. Haleš, A. Fučík, 12.6.1951) - Drážďanská věž
• Nádherná spára spár zajištěná pěti kruhy. Sokolíčkem se jde k prvnímu po kterém přichází nejhezčí část „žába za žábou“ až ke druhému. Kolem druhého je nejtěžší místo. Po jeho překonání už lehčeji spárově až k pátému, kde se štanduje. Tam lze slanit, nebo lehce spárou a komínem dolézt na vrchol Drážďan.

Jéňa

• Richelieu: Jižní cesta, IV - Pěkná cesta s kruhem i dalšími jištěními. Snad jen nástup krátkým traverzem by mohl někoho znervóznit.
• Orel: Stará cesta, II - Zajímavé lezení vnitřím komínem. Někdo by možná řek, že je to spíš jeskyňářství.
• JV spára, IV - Myslím, že docela pěkná cesta, obstojně jistitelná. Naposledy jsem to tahal jako druhou cestu po sundání sádry z hnáty a i tak mám kladné dojmy.
• Sluneční věž: JV hrana, VII - Krásná sedma, tři kruhy. Drobná piha na kráse je, že k nástupu musíte dojít po široké polici, čímž se rázem ocitnete pár metrů nad zemí. Ovšem jsou tam perfektní hodiny, hledejte je tak ve výšce kolen.
• Malý zbrojnoš: JZ cesta, V - Taková krátká roztomilá rajbasová blbůstka s kruhem. Béda by moh vyprávět.
• Mnich: Manželská spára, VII - To už je trochu jiná prdel. Tenká spára, do který se žába nevejde. Lehce do kopce, ale dobře jištěno. Na závěr malé překvapení jiného druhu. Nástup je oblíbeným úkrokem stranou, načež se člověk opět ocitne dost nad zemí, aniž by cokoliv vylez. Když správně svítí slunce, najde tam člověk malou dírku dobrých hodin.
• Malý kapucín, Z cesta, VII - Další prdel. Cesta je známá jako Prdel Marie Terezie, až jí uvídíte pochopíte. Začíná se ne moc příjemnou hladkou hranou, co má kruh spíš výš než níž. Případný pád by navíc mohl být obkročmo na klandr. Pak už čeká druhý kruh a ta pravá "prdel". Kdo by se chtěl vyhnou té hraně, může jako já zkusit
• Anál, VII - Relativně nová a zřejmě i proto trochu mechovito-vřesovitá cesta. I přesto se mi lezení docela líbilo. Hlavně vás přes hodiny - kruh - hodiny dovede ke kruhu pod prdelí. Nemaje cestu v průvodci, považoval jsem jí za variantu Z cesty. Ve skutečnosti ale cesta pokračuje vpravo na vrchol.
• Dubnová věž jižní: Údolní pilíř, VII - Lehká chytovatá sedma, až na vytlačující začátek. Slabinou je jištění. Dole uzlík a jinak jeden kruh. Asi dvoje hodinky jsou spíš morální povahy.
• Kočičí jehla: V cesta, V - Krásná klasika, dva kruhy, hodiny. Už dávno je ovšem v klíčovém kroku od prvního kruhu urvaný stup. Obtížnost tím asi trochu stoupla. Od druhého kruhu krásný rajbuňk přes hodiny na jednomužný vrchol.
• Žlutá jehla: V spára, V - Taková moje oblíbená rozcvička, dobré smyčky, kdo umí zaspárovat, má to snažší.
• Bertova věž východní: V cesta, III - Moje první vytažená cesta na písku. Coby horoškolák jsem ovšem ty tlustý hodiny přehlídnul.
• Bertova věž severní: JV hrana, V - Trochu gymnastiky v nástupu rozporem a pak hezky přes kruh na vrchol.