Suché skály

Suché skály tvoří výraznou dominantu Maloskalska a svým vzhledem připomínají při pohledu  z údolí italské Dolomity. Jsou tvořeny tvrdým cenomanským pískovcem a lze na nich lézt  bezprostředně po dešti. Většina cest je na pískovcové poměry velice slušně zajištěna kruhy a i dojištění smyčkami je vcelku dobré. Jejich lezecká vyhlášenost, nádherný výhled do údolí Jizery a výše uvedené skutečnosti však mají za následek jejich víkendovou přeplněnost a tak tady moc klidu a samoty asi neužijete. Na závěr není ještě od věci zmínit, že skoro všechny cesty se nacházejí na jižní straně hřebene, kde sluníčko za studenějších dní (pokud teda zrovna svítí) příjemně hřeje, za letního parna pak však nesnesitelně pálí.

Doporučené cesty

Plechy

• Převislá hrana - VIII, RP VIIIc (V. Tůma, K. Jerhot, Rejsek, J. Marek) - Vlajková věž
• Dosti populární cesta, najít ji o víkendu neobsazenou je hotový zázrak. Chyty podle toho vypadají a jsou dost oklouzané, lézt se však tenhle prásk rozhodně vyplatí. Vede po hraně přímo nahoru přes 4 kruhy. Nejtěžší je to mezi prvním a druhým, pak se to výrazně zlehčí, ale to už má jeden tak nateklo, že to ani nezpozoruje. Většinou se nedolézá až nahoru a slaňuje se od posledního kruhu. Smyčky se ani nevyplatí brát, strčit je není skoro kam a síla dochází rychle.
• Kamarádská cesta - VII (Vlajková věž) - M. Černý, M. Náhlovský, M. Vaníček, 1962
• Pěkná cesta v boční (kolmé) stěně Vlajkové věže, kde užijete od všeho trochu.
• Sluneční cesta - VI (Bílá věž) - J. Čihula, O. Zeman, 1962
• Klasika na Bílou věž. Nejtěžší je nástup přes díru do spáry. Dále je to už výrazně lehčí a smycí se dá založit kolik si strach zavelí.
• Jihovýchodní hrana - VIIc (Bílá věž) - V. Tůma, J. Marek, J. Kovář, 1966
• Super lezení po hraně. Nejtěžší kousek nad kruhem, lze však cvaknout skobu nad sebou.
• Jižní cesta - VIIb (Hladká věž) - J. Čihula, 1965
• Klasika od Čihuly, prosta kruhů. Ošemetný krok ve spodní části se dá zajistit smyčkou, přesto padat nedoporučuji. Kruh by nebyl k zahození ale pravdou zůstává že s ním by cesta ztratila své kouzlo. Vrchní část je pak odjistitelná bez problémů.
• Východní stěna - VIIc, RP VIII (Nosatá věž) - V. Tůma, R. Crha, 1964
• Super lezení v lehce převislé stěně po dobrých chytech.
• Krikava - VII (Věž Milana Černého) - M. Černý, V. Chlum, V. Tůma, J. Marek, V. Čech, 1964
• Jedna z nejhezčích místních cest. Labužnické lezení trhlinou a výše stěnou.
• Karamora - VII (Věž Milana Černého) - M. černý, M. Franěk, 1962
• První délka vede koutem a později hranou. U kruhu se vyplatí dobrat a pak už se zbývá pustit do lehce převislé spáry, která je nejtěžším místem cesty. Pak už snadněji na vrchol.
• Fotogenická cesta - VIIb (Sokolí věž) - S. Jiřena s druhem,
• Hezká exponovaná cesta po hraně. Fotogenická asi proto, že se dá nafotit z hřebenu Sušek, kde máte ji máte zvrchu a zblízka jako na dlani.
• Údolní cesta - VIIb (Sokolí věž) - V. Tůma, J. Marek, 1965
• První délka vede malou plotnou, kde jsou sice dobré lišty, ale jištění (až na kruh poměrně nízko) žádné. Kdo se nebojí bere to středem kde je to hezčí, kdo ano ten se uhne zbaběle doprava. Druhá délka je dost exponovaná ale je po velkých chytech a naprosto v pohodě.
• Sokolí stěna - VIII (Sokolí věž) - V. Tůma, R. Crha, J. Marek, 1966
• Spodní, lehčí, část vede populární velkou plotnou (VIIb). Lezení zde není těžké, chce to jen cvaknout první kruh a nezapomenout provázat hodiny pod druhým jinak hrozí zemovka. Nenechte se zlákat slaňákem na konci velké plotny (jako spousta ostatních) a pokračujte až pod kolmou část do kouta, kde se vyplatí udělat štand. Pak už následuje super exponované lezení v kolmé stěně přes dva kruhy a několik smycí až na vrchol Sokolí věže. Nejhezčí cesta na Suškách.
• Břízková - VII (J. Čihula, O. Zeman, F. Kroupa, 1963) - Sokolí věž
• Moc hezká cesta. Nahoře lze to vzít přímo přes převis, nebo poněkud lehčeji vpravo.
• Klikatá spára - VI (B. Mašek, M. Nový, 1943) - Sokolí věž
• Spodek lze vzít původní cestou koutem, nebo tíž přes dva borháky plotnou. Pak následuje lahůdková spára a po ní snadno koutem až na vrchol.
• Jičínská - VII (Pospíšil, Kubelka, 1944) - Střední věž
• Hezká, exponovaná cesta. Nejtěžší je to těsně nad kruhem, pak už pohoda.
• Jižní traverz - V (O. Horský, M. Baron, 1939) - Střední věž
• Klasika klasik. Nejtěžší je traverz mezi druhým a třetím kruhem, ale rozum do hrsti, je to za pět, chyty i stupy tam jsou. Jelikož je to klasika tak je povinné dolézt lehkým terénem až na vrchol.
• Major - VIIb, RP VIIc (V. Tůma, J. Marek, 1965) - Střední věž
• Pěkné stěnové lezení na celou délku lana, přičemž závěrečný převísek taky dokáže potrápit…
• Jižní stěna přímo - VI/A1, RP VIII (F. Kutta, J. Malík, 1943) - Střední věž
• Cesta vede sice spárou, ale spíše jde o hezké stěnové lezení. Cestu se nevyplatí dolézat, je lépe slanit od 3. Kruhu Jižního traverzu.
• Super major - VI/A2, RP VIIIc (L. Páleníček, F. Pulpán, 1967) - Střední věž
• Borháky přejištěná super cesta podél úzké trhliny. Smyce neužijete, co je třeba je pouze dobrá technika. Opět se nevyplatí dolézat a je lépe slanit od posledního borháku.
• Vega - VIIIb, RP VIIIc (J. Hons, L. Jón, Kristin, 1966) - Střední věž
• Nejtěžší místo je těsně nad druhým kruhem, pak už se to lehce valí nejprve při hraně a později středem přes několik smycí až na vrchol.
• Západní cesta - VI - Hlavní věž
• Pěkná cesta vedoucí přímo ze sedla podél spárek a přes kruh na vrcholek věžičky.
• Cesta „L“ - VIIb (F. Černý s druhy) - Hlavní věž
• Pokud si někdo vybírá cestu podle počtu kruhů je tahle pro něj ta pravá, je jich tady pět. Kromě těch kruhů je tam ovšem i hezké lezení.
• Direttisima - VIIb, RP VIIc - Samotář
• Nádherná linie středem mírně převislé severní stěny samotáře po dobrých chytech. Pod kruhem se dá založit několik smyček a tak poznámce „špatně jištěno“ v průvodci nevěnujte pozornost. Kdo nevylezl, nebyl na Suškách.

Zvažte

• Velká plotna - VII - Má minimálně dva smrťáky :(, pádá se pod kruhem