Odešel a přesto zůstal...

Nemám příliš ambice psát články, vlastně to neumím a nemám už ani o čem, nicméně jednu věc si dovolím tady zmínit.

Většina z Vás určitě zaregistrovala, že 30. dubna odešla ikona československého lezení, člověk, který byl u nás zvolen horolezcem 20. století. Jméno je Radovan Kuchař. Nemá smysl vyjmenovávat čeho všeho ve své době dosáhl, to většina z nás ví, nebo si to umíme najít. Jen jsme jsem se chtěl chvilku pozastavit nad tím, jak tento svět potichu opouští generace výborných lezců z minulého století. Chlum, Nejedlo, Kopal, Prachtelová, Kuchař...., to je celá generace průkopníků lezení, což Voloďa jistě doloží spoustou příběhů. Všechny jsem obdivoval, ale Radan byl pro mě takový platonický vzor, takže jeho odchod mě osobně zarmoutil. Všem kteří neznají, vřele doporučuju knihu Deset velkých stěn, kde lze některé partie pročítat jen se skutečným obdivem.

Takže až budete někdy brouzdat (mým oblíbeným) Skalákem, jukněte na cesty, které tam před více jak 50 lety udělal a věnujte mu přitom malou obdivnou vzpomínku, stejně jako to udělám já. Díky. 

Voloďa Suchý a Radan Kuchař v roce 2005