Letní Tatry 08/2009 aneb první lezení v horách

účastníci: Eda, Míša

Po rychlém rozhodnutí a dlouhých přípravách je to konečně tady – první lezecké Tatry!

Pátek 31.7.

Vyrážíme standardní dopravou, vlakem 22,40 do Popradu. Ekonomická lehátka a sleva Sparnight už byly samozřejmě vyprodané a tak jsme nuceni vzít drahá lůžka. Sobota má totiž ambiciózní program a my potřebujeme být v kondici. Bágly jsou podezřele nabité – to budou asi ty zálohy záloh našeho vybavení, hlavně ale aby něco nechybělo. Máme lano? Máme. Takže už jen pivko na dobrou noc a zdar výpravě!

Sobota 1.8.

Budíček těsně po 6h. Míša zařizuje čaj u průvodčího (když si neřeknete, tak nic nedostanete, ofiko je ale ranní občerstvení v ceně lůžka), následuje snídaňová bageta a už je tu Poprad. ½ hodinka čekání a pak bus směr Ždiar. Počasí parádní. Všechno šlape přesně podle plánu. Ve ¼ na 9 už stojíme na Biele vodě, nahazujeme bagáž a razíme na Brnčálu.

Míša vyráží zostra. Mě se moc nechce, ale postupně se dostávám do tempa. Závod s houževnatými spolu-turisty-důchodci ale stejně prohráváme. Buď to budou ty letité zkušenosti a nebo že by víc posilovali v práci s myší? S jednou delší občerstvovací zastávkou jsme ale o ½ 12 na chatě, takže vcelku ucházející čas. Zabíráme objednaný poval pod střechou a jelikož je oblačnost docela nízko rozhodujeme se slevit z plánovaných lezeckých aktivit a raději si projdeme nástupy. Navíc se v místě moc nevyznám protože při minulé návštěvě Brnčály jsem se vzdálil pouze k cvičnému balvanu (pak totiž letní lezecký kurz zasypal totální sníh).

Po skvělé fazulačce se tedy vydáváme směr Vel´ká Zmrzlá dolina (cesta K D43). Jak zjišťujeme nástup je docela mazec. Držíme se levého úbočí hřbetu Čierného štítu. V dolině před námi směrem na Baranie sedlo šlape nějaký pěšák tak porovnáváme výšky a vzdálenosti. Brzy před námi vybíhá malá skalka, tak kontrolujeme jestli už tady je ten nástup do Jižní stěny Č. š.? Orientace nebude tak jednoduchá jak se prve zdálo. Přelézáme skalku a dostáváme se na další úroveň doliny. Tady už je vše jasné. Trochu jsme si napřímili přístupovou cestu ale už jsme skutečně před nástupem na doporučovaný Puškašův pilíř. Porovnáváme čas a údaj v průvodci sedí - 2h od chaty slušné chůze. Počasí je ucházející, mraky se převalují a tak se rozhodujeme pro další pokračování cesty jednoduchou rampou po úbočí Č.š. Kolem 3h jsme na Stolarczykově sedle (2370m), cestou K1998. Počasí není nic moc, mraky jsou nízko, občas padá slušná mlha, takže dáme sváču a mizíme.

Dole pod mraky je zase fajn. Na chatě jsme ve ¼ na 6, v nohách 2240m převýšení. Jako rozcvička první den to bylo akorát. Na chatě je živo, všude mraky dětí a i poval se zaplnil. Jsem ale příjemně unaven, takže dění moc nevnímám. Následuje skvělá večeře, chystání matroše, domluva zítřejší cesty, kontrola počasí a pak už umírám ve spacáku.

Neděle 2.8. Jastrabia veža

Vstáváme v 7h. Pak pořádná snídaně (ta polopenze se fakt vyplatí; tolik jídla nesnídám ani doma) a v 8 vyrážíme. Počasí je skvělé. Dnes je na programu Jastrabia veža - Machnik-Preyzner (IV+) 4h. Nástup volíme stejný jako včera - směrem na Vel´kou Zmrzlou dolinu. Po 1h se cesta oddělí doprava do Malé Zmrzlé doliny (K D45). V 10 už stojíme pod J stěnou Jastrabky u nepřehlédnutelné trhliny napříč stěnou – nástupu naší cesty. Už z dálky od příchodu vypadá začátek cesty jasně, jak to bude ale nahoře, to si moc jisti nejsme.

První vybalování, navazování. Zabíjím skobu pro jistící štand (konečně využiju to železo co s sebou tahám) a v ½ 11 už Míša tahá první délku. Na III-kový nástup docela mazec, lámavý koutek, pak ještě voda... docela si užila. Příště je možná lepší lézt pravou stranou po strukturované stěnce než se hned soukat do kouta. No alespoň se rozlezla ;-) Napravo je štand z borháků – jsme správně. 2. délka k dalšímu štandu už je v pohodě. Tady se cesta z trhliny odklání na levou stěnku. Ve stěně je pěkně vidět smyce a tak má Míša jasný směr a zdárně postupuje. Po 10m však přichází problém. Přes převis to nejde, ani po hraně, ani okolo. Morál je vyčerpán.

Vzhledem k tomu, že je 14h, máme za sebou jen 2 délky, 7 délek před sebou, klasifikace nás trochu rozhodila a vůbec, tak se rozhodujeme pro změnu a pokračování v klasické cestě trhlinou (K 2108). Následující délky už jsou snadné, štandy jsou jasné až ke konci trhliny a dále po hraně J žebra vystupujeme na travnatý terén. Přesně dle průvodce. Tady však máme menší nesrovnalosti s popisem cesty. Nicméně víme kam se máme dostat, nálada se zlepšila i času už máme více.

Rozhoduju se vyzkoušet hranu s převisem přímo nad námi. Nejprve přímo po hraně a lehce do levého vhloubení, ale tam se mi to nelíbí. Vracím a pod převis a doprava. Je to převis ale něco mi říká že tam to půjde. Zakládám jištění, madlo, madlo a teď zabrat. A už jsem na další plošince s klečí odkud je už vidět vrchol. Šlo to, pohoda. Dělám štand a dobírám Míšu. Soudě podle komentářů poletujících vzduchem, tak si převis také užívá. Následující délka na vrchol už je snadná a odpovídá III. dle popisu. V 16h jsme na Jastrabce (2137m) napřímenou variantou cesty Illner-Rulke (K 2108), kde převis bude kolem V+.

Počasí je parádní, dáme svačinu a scházíme východní stěnou do Červené doliny. Část cesty slaňujeme, na doporučení, že je to rychlejší, nicméně při stahování se nám kousne lano, takže si na úbočí chvilku pobudeme. Pak se ale rychle dostáváme na pěknou cestu až k Tatranskému žlutému chodníku z Jahňacího šítu a pádíme k chatě. Cestou se ještě přetlačujeme se stádem kamzíků, kteří (ač jsme přišli až téměř na dotek) nám kupodivu ne a ne uvolnit cestu. Naštěstí tleskání se jim moc nelíbí, takže se posunou do kleče a my můžeme už v pohodě projít. Na chatě jsme těsně po 18h což je ideální čas na večeři. První lezecký den se nakonec pěkně vyvedl. Třídíme a redukujeme matroš, dneska se ověřilo že ho máme zbytečně moc. Sprcha a vzhůru na poval. Dnes už je tu o poznání méně lidí, vlastně - nikdo tu není.

Pondělí 3.8. Východná Žeruchová veža

Opět je krásné ráno a opět vyrážíme v 8h z chaty. V plánu je doporučovaná Cesta cez knihu na Východnou Žeruchovu vežu. V 9 už stojíme před nástupem. Směr cesty už jsme tentokrát odhadli rychle. Začínám první délku. Úvodní koutek za V se mi na rozlez moc nezamlouvá a po několika metrech nad zemí bez postupového jištění mě dokonce překvapuje “příjemný“ šicí stroj. Hlavně žádnou paniku. Po chvíli se ale situace lepší a začíná pěkné lezení až k prvnímu štandu pod převisem. Ten je ale cca 25m nad zemí, takže při našem 60m dlouhém laně tady přece nebudu štandovat. Znova kontroluju směr cesty-teď má přijít traverz pod převisem a pak zpět do komína. Převis vypadá rozumě a tak mě opět napadá zajímavá myšlenka, která je navíc z dolního jistícího stanoviště schválena. Rozhodnuto.

Vydávám se tedy opačnou stranou lehce vlevo. Pod převisem využívám několik starých skob. Stejně ale zakládám i vlastní tricam a prohlížím skálu. Těsně za hranou jsou pěkné madla a pukliny, dál už to bude zábavnější, ale jdu do toho. Převísek je zdolán a ani to nebolelo. Zmíněný úsek tipuju opět na V+. Oproti včerejšku je ale delší a chce více síly. Poté následuje nakloněná plotna a už se ocitám v ½ položeného komína původní cesty. Komín (tedy spíše velká položená trhlina) má nádherný profil a tak dolézám co to jde. Lano začíná už pěkně těžknout a ke konci už ho doslova rvu. K druhému borhákovému štandu mi už lano nevyjde a tak štanduji na volné skále. Místa je tu všude spousta.

Další délky už jdou podle přesně podle nákresu – příjemná délka v knize (IV.) a pak III-kový dolez na malý předsazený zub, kde cca 5m slaňujeme (jsou zde smyce). Pokračuje opět lehký terén až k dalšímu velkému zubu, kde slaňujeme cca 10m (opět umístěny smyce). Míša pohrdá jištěním o ½ tunový balvan (je to přeci volný šutr) a víceméně sóluje další délku k vrcholu. Terén už je opravdu jednoduchý. Vychutnáváme si roztroušené skalní hřbety a plotny vyčnívající z jinak travou obrostlého svahu. Občas se najde i pár hezkých lezeckých kroků.

V ½ 3 stojíme na vrcholu Východné Žeruchové veže (2080m). Fotíme, svačíme, kocháme se výhledy. Sestup je východním úbočím do Predného Žeruchového sedla. Odtud travnato-suťovou roklinou ke slaňáku. Následuje 2x slanění 50m, kde pokaždé bojuju se zapleteným lanem. Celkově to ale jde dobře a v ½ 6 už jsme na chatě. Pivko před večeří, pivko po večeři, třídění matroše (který už má ideální sestavu) a sestavení plánu na zítřek. Počasí se má kazit :-(

Úterý 4.8. Dolný Kežmarský strážnik

Ráno jsou mlhy, mírně poprchá. Po snídani už jen občas kápne a tak vyrážíme nalehko najít sestup z Nemeckého rebrika, respektive levou část zvanou též Zlatý rebrik. Vyrážíme po červeném Tatranském chodníku směrem do Sedla pod Svišťovkou. Po určitém bádání a dohadování nalézáme dle popisu vyschlé koryto potoka a nevýraznou stezku. Stoupání není žádná sláva, navíc mokrý terén vyžaduje soustředění. Asi po hodině vylézáme v polovině cesty do sedla opět na tatranský chodník. tzn. jsme úplně mimo. Scházíme po chodníku zpět k chatě a cestou odhadujeme další možnost. Orientace v terénu je pro nováčky opravdu náročná.

Počasí se lepší, předpověď je ale nejistá. Při rozhodování zda vyrazit na vynýtovanou Chatárovu cvičnou stěnku nebo na Dolný Kežnarský strážnik vyhrává druhá varianta. V 11h vyrážíme s kompletní výbavou. Za Čiernym plesem odbočujeme z červeného chodníku doprava na dlouhé suťoviště, které se nakonec ukáže jako dříve hledaná sestupovka z Nemeckého rebrika. Na Strážnik jsme si ale ve výstupové knize vybrali cestu Koncert se nekonal (IV), což je z levé strany druhá cesta v rozlehlé severní stěně Malého Kežmarského štítu.

Nástup je od sestupovky více doprava ve zřetelném travnatém koutku. Začínáme ve 12h. První délka II-III. je jednoduchá. Druhá už ale míří na exponovanou hranu. Brzy se ukazuje, že celá skála je velmi rozpadavá a tak každý stup a chyt musím důkladně prověřovat. I tak se občas něco vylomí, což je nepříjemné zvláště v převislých částech a při zakládání jištění. Naštěstí jsou zde pravidelně police, kde je možno si odpočinout a vyladit jištění. Na jedné polici nakonec nacházím i štand ze staré skoby a vklíněnce. Přidávám další jištění a dobírám.

Poslední délka už je o poznání lepší. Poslední část na vrchol (4.délka) je už víceméně po kosovce, zpestřit se dá přelezem menší stěnky s převisem. Na Strážniku jsme kolem ½ 4. Pěkně je vidět celý Německý (i Zlatý) rebrik, kotel 1986m a přímo na opačné straně Kežmarské stěny Ušatá veža.

Počasí se už začíná rapidně zhoršovat a každou chvíli začne pršet. Prcháme tedy standardní sestupovkou. Řetězy ve strži jsou ale přetrhané a vlhká skála se nám nelíbí. Rozhodujeme se tedy slanit. Chvíli nám to zabere, protože sedáky už jsou v batohu, ale jistota je jistota. Pomalu začíná pršet. Nakonec slaňujeme 2x60m. Jen co nahážeme lana do báglu spustí se opravdový déšť a my spěcháme po suti na chodník. V 17h už jsme v suchu na chatě. Suma sumárum: zajímavá krátká cesta, zejména 2 délka je dost exponovaná ale je ve velmi lámavém terénu (dle mého tak V). Pro sestup je nejrychlejší slanit 2x60m ze zbylých řetězů.

Středa 5.8. Vyšné Kopské sedlo

Dle předpovědi prší a obloha naději nedává. Kolem 9 ale přeci jen přestává a mraky se mírně zvedají. Vyrážíme na pěší tůru po červeném chodníku do Doliny Bielých plies. Vše je mokré, čisté, zajímavé. Ideální pro náruživé fotografy. Od rozcestí pak pomalu stoupáme do Predného Kopského sedla a pak Kopského sedla. Mraky se už opět zatahují a chvílemi jdeme úplně v mlze. I tak se vydáváme na Vyšné Kopské sedlo (1934m) odkud je chvílemi výhled na Belianské Tatry. Mlha se ale postupně mění v déšť a tak se vracíme na chatu. Cestu nám zpříjemňuje vrcholící borůvková sezóna a tak postupně modráme.

Na chatě si netypicky dáváme oběd - typické buchty na pare, a litujeme totálně zmáčené přicházející turisty. Po večeři se počasí zase na chvíli umoudří a my ihned razíme zaboulderovat na blízký cvičný balvan. Hned za chatou na cestě vylekáme promoklou lišku s nějakou večeří v zubech. Chvíli si nás nechápavě prohlíží, pak ale rychle mizí v kleči. Známou boulderovací převislou stěnku opět nevylezu, tj. od Tatranské horoškoly se toho ve výkonnosti moc nezměnilo :-( to bude určitě chybějícím mágem ;-) Kolem je ale spousta jiných zajímavých příležitostí a tak není problém se rychle zničit. Nakonec jsme rádi, že nás vyžene padající tma s deštěm, protože jinak se úplně odvaříme.

Čtvrtek 6.8. rest day

Dnes mělo být proměnlivo, nakonec ale celý den bez přestání vydatně prší. Okolní žlaby včetně Weberovky se plní vodou a ze všech stran se valí solidní vodopády. Což jsou jediné zajímavé postřehy z celého dne. Tedy kromě studia knihy výstupů a kontroly matroše. Jinak je ale nakonec nejlepší vše prospat s vidinou sušších zítřků.

Pátek 7.8. Kozí štít, Kozí mnich

Ráno natěšeni vyrážíme už v ½ 8. Předpověď už je příznivá. Mraky se sice ještě prohání po obloze ale pomalu se začíná prodírat i slunce. V 9h už nastupujeme do Jižního pilíře na Kozí štít (K2153). Z počátku jsme trochu nejistí vedením cesty, brzy ale potkáváme skoby, štandy a rychle postupujeme. Už v ½ 12 jsme na vrcholu. Na závěrečné délce jsme vyměnili travnatý dolez za jedinou pěknou skálu ve Stanislawkého cestě (K2151), čímž se zkompletuje krásná lezecká trasa v pevné skále v celkové obtížnosti IV-V. Po obědě na vrcholu Kozího štítu ( 2107m) a tradičním focení scházíme sestupovou cestou do Východné Kozie štrbiny a pak velkým suťovištěm zpět do Červené doliny (K2147).

Času je spoustu, takže dáme ještě Kozího mnicha. Po obhlídce velké převislé stěnky, kde údajně vede V-ková cesta přes JZ pilier se rozhodujeme pro Diretissimu s jedním místem za V. Nástup je znova nejistý (většinou typické pro „nové“ cesty). Ve 14h však už nastupuju do žluté plotny a lehce dolézám pod převis. Tady však končí zábava. Převis je náročnější než se zdál. Po x-tých pokusech se odhodlávám a soukám se nejméně převislým levým vhloubením. I tak je to na hraně. Dle mého V-ka vypadá jinak. Rozhodně tady doporučuju prvolezcům lézt bez batohu. Sunu se vhloubením a k tomu všemu mě ještě pekelně začíná táhnout lano. Nastává úporná fáze lezení po decimetrech, kdy je hladký koutek nic proti tahu lana. Cca po 10 metrech je vymalováno, lano se už úplně kouslo. Naštěstí jsou okolo dvě pukliny na štandování.

Míša se navazuje na ½ lana. Jištění je dřina. Lano se naštěstí opět trochu povolilo a při dolezu Míšy pod převis, vycvaknutí a vylovení z pukliny už je dobírání v pohodě. Druhá délka končí pod výraznou převislou stěnou. Dále se jde doprava a poté je již cesta rozumná. V 18h jsme na vrcholu Mnicha. Únava už je značná a navíc musíme slanit cca 15m do sedélka (na Stanislawkého cestě (K2151)). Hromada starých smycí vypadá důvěryhodně. Na dalším úseku slanění ze sedélka však už raději zanechávám lanovici a spouštíme se na ní celou délku 60m.

Slanění vyjde přesně do suťoviště sestupové cesty z Kozího štítu. Ještě se vracím vytlouct nástupové štandovací skoby a frčíme Červenou dolinou k chodníku. Na Brnčále jsme až v ½ 8 a večeři v šest tentokrát nestíháme. Chatárka na nás ale pamatuje takže o hladu nezůstáváme. Mezitím se chata pěkně zaplnila spoustou lezců, což značí že přichází víkend a příznivé počasí. Škoda že zítra jedem. Jsme unaveni. Ještě rychle zkontrolovat vybavení, zaplatit chatu (pro členy ČHS 19 eur/den na povale s polopenzí), zabalit a pak už umírám ve spacáku.

Sobota 8.8. Čierný štít

Dnes máme nabitý program. Po vydatné snídani vyrážíme ve ¾ na 8 směr Čierný štít. Je chladno, pofukuje studený vítr, mraky se převalují. Předpověď ale hlásí polojasno, bez srážek a my tomu pevně věříme. Přístupovku už máme nacvičenou a tak rychle ubíhá. O ½ 10 jsme už u nástupu a dolaďujeme přesný průběh trasy. Stěna je ale zahalená v mlze a jen občas je vidět.

Volíme jistotu a polezeme Puškašov pilier (IV-V, K2011) (narovnání pilíře si tedy nechám na příště). Vedle vpravo v komíně už je trojice lezců v druhé délce a za námi supí další. Dnes tu bude plno. V 10h nastupuju. Koutek je to pěkný, na zakládání to ale moc není. Postupně objevuju skoby a nakonec i štand z borháků-jsem správně. Mraky se pomalu protrhávají a začíná být pěkně. Snažíme se postupovat co nejrychleji. Lezení je to opravdu parádní, skála pevná a nikde nebloudíme. Nalevo nastupují další lezci-ostřílení borci, pod námi další dva. Prvolezec moc nejistí a rychle stoupá. Pak štand, jištění přes rameno a zase nahoru. To je technika!

Nenecháváme se ale zahanbit a také bez problémů postupujeme. Poslední hrana, přejít vlevo po hřebínku a už je to tady. O ½ 2 stojíme na Čierném štítu (2434m). Je svěže, občas prosvitá sluníčko a mraky umožní i částečné výhledy. Ve 2h už vyrážíme dolů. Sestupový chodníček je výrazný, pěkně lemován mužiky. Z počátku příkrý, postupně ale přechází v pohodovou stezku na široký východní hřbet. Stezka se pak stáčí vpravo (K2014) do rozsedliny s výrazným stojícím kamenným útvarem a vrací se po jižní stěně zpět k nástupovému platu. Ve ¾ na 3 jsme opět pod stěnou štítu, balíme sedáky a vyrážíme zpět na chatu (16h). Pak následuje dobalení věcí, pivko s borci navracející se z Weberovky a sestup do Bielej vody na zastávku. 19.45 bus, 20.30 vlak z Popradu do Prahy.

Suma sumárum:

parádní horská lezenice, počasí vyšlo dobře, ponorka nebyla; zdolána Jastrabka, Kozí štít a Čierný štít + 2 menší předvrcholy Kozí mnich a Dolný Kežmarský strážnik; obtížnost cest sice není nijak závratná IV – V, některé pasáže jsme si ale vylepšili někam k VI; nejdůležitější jsou pro mě ale praktické zkušenosti se štandováním a otestování orientace v cestách, zvláště nástupů a určení směru z popisů. Vhod přišlo i ověření množství materiálu (seznam viz níže), protože v první cestě jsme toho zbytečně tahali moc. Námět k diskuzi se zkušenými je i doporučení, aby prvolezec nelezl s batohem a vše táhl druholezec. Rozhodně v převisech je to znát.

Používané a prověřené množství materiálu:

• lano dvojičky 60m
• sada vklíněnců (9ks), sada hexů (6ks), sada tricamů (4ks), frend s karabinou ¾, 1, 2, 3, 4
• 2x expreska dlouhá (25cm)
• 2x expreska krátká (10cm)
• 6x šitá smyce 60cm
• 6x šitá smyce 120cm + 6x karabiny (2x zámkovky, 4x obyč)
• 6x karabiny obyč
• 3x karabiny zámkovky
• každý lezec štandovačku 240cm + 2x HMS + odsedku s karáblí + ATC Guide s HMS + standardní vybavení 2-3x průsík, lékárnička, prchačky
• vysílačky