Můj nejkrásnější "nucený" bivak

Velice jsem se zaradoval ze zprávy, že opět po 44 letech další člen AKA, Honza Smejkal, provedl travers Matterhornu Breuil – Zermatt a vzpomínám...

Reprezentační zájezd horolezců 1967. Divoké počasí mě 2x zahnalo z Matterhornu. Až konečně s Mírkem vyrážím z Breuilu přes „Lví hlavu“ ledovým kuloárem na Matterhorn. Na fotce z těch dnů vidíte, jak kopec vypadal. Zimně. Letní výstup – zledovatělá a zasněžená hora.

Bylo to kruté, ale s bivakem na italské straně vrchol s křížem. Ten den už slunce svítilo a pomalu zapadalo. Na krásné pohledy čas nebyl. Jako expert na slézání zajištuji Mírka, ten trasu perfektně vyjišťuje. Jistí a já slézám. Volá: „Tohle neslezeš! Ale mám dobrý štand – chytnu tě!“ Slézám, ledosníh se mnou ujel a padám. Snažím se zabrzdit cepínem, ale nejvíc chytnul Mírek. Postavím se a mám před očima kříž – památku první tragédie při sestupu prvovýstupců – prasklé lano. Nám neprasklo. A stále dolů, nalézám se tyč se slaňovacím kruhem. Slaňujeme na římsu a kousek vpravo na ní náš bivak – nouzová chata Solvay. Nádhera – pohoda. Obleva, už jen zbytečky sněhu a přes davy s horskými vůdci do Zermattu.