Deníček či vyprávěni z akce.
To se Cipísek dozvěděl od straky, že v Opičích skalách, v daleké Saxónii, má čert na špičaté skále takovou knížku, že kdo k ní vyleze a do ní se zapíše, tomu čert splní jedno přání. A jen málokomu se to zatím podařilo. I usmyslel si Cipísek, že se do té kouzelné knížky musí ausgerechnet čertu na truc zapsat.
Ach já starý hlupák! Proč jen jsem neposlechl varování mých přátel? „Neblázni, nejezdi s ním,“ varovali mě. „To se skoro ani nenajíš. Úplně tě zničí.“ Cha! Řeči. Vždyť s ním nikdo z nich ani nebyl. Kde asi jsou ti, co s ním někdy byli, mě nenapadlo. A vůbec. Nikdo jiný se mi neozval. Samá výmluva. Chytráci. Nezbylo mi tedy, než jet s ním.
Přihodila se mi minulý týden v pátek událost, o které jsem se rozhodl podělit s p.t. členstvem a čtenářstvem formou krátkého článku. V pátek dopoledne (což je neobvykle pozdě, obvykle rozhodnutí padne již ve čtvrtek odpoledne) jsem se rozhodl, že pojededu o víkendu na skialpy. Zavolal jsem na blind starýmu pardálovi Márovi a on na to kývl, takže jsme vyrazili jako za starých dobrých časů. Máru spousta z vás zná osobně vy ostatní určitě aspoň z legend a vyprávění.
Na konci března 2022 vyrážíme s kamarády z oddílu AKA Praha na skialpové dobrodružství na dalekém severu, do oblasti nejsevernějšího norského města Tromsø. Hornatá krajina v okolí tohoto města ležícího 400 km za severním polárním kruhem, představuje jedinečnou destinaci pro provozování skialpinismu z jiné dimenze.
Jeden tip na výlet aneb nejen lezením je AKÁč živ.
Začátek září, Punťa svítí a podle Meteoblue ještě nějakou dobu svítit bude. Víkend před námi a děti jsou u dědečka. Pes u druhého dědečka! Takže Honzyku, šup šup, hodit matroš do auta, vytisknout topo a tradá směr Dolní Dvořiště a Totes Gebirge. Jak píše Jéňa, v pátek je to cesta pro masochisty, zvlášť kolem Miličína. Nu což, oblíbená burgrárna Chillig v Linci jistí hezký začátek výletu (ano, je to reklama a ani není skrytá!). Až za tmy tedy kotvíme na parkálu u chaty Almtalerhaus, nedaleko Grünau im Amltal.
Z hlubin AKAarchivu vyplul na mě dvanáct let starý článek z pera Mistra Plocka (http://aka-praha.eu/node/683), který začíná provokativní otázkou, proč jet radši na Admontský Kalbling „a ne do nedalekých krásných stěn Hochtoru“. Tento jinak brilantní článek má jednu vadu. Popisuje jen nepopiratelné klady lezení na Kalblingu (a blízkého Sparafeldu).
