Deníčky

V pátek pátého listopadu tlačím kočárek po sídlišti. „Počasí by bylo, čas by byl, síla taky, akorát to chtělo se včas kouknout na předpověď zorganizovat si babičku a spolulezce. Sakra.“ Nad hlavou se po modré obloze honí bílé mraky, na listopad je krásně teplo.

Mladi! Mladi ma svoje ambice, touhy... -- chapu, znam, pamatuju. Mt. Blanc, nejvyssi hora Evropy -- a Lucka touzi po jeho vrcholu (sam byl jsem tam v jejim veku).

Skalní věže na Mužském jsou nejbližší velkou oblastí pískovcových věží od Prahy po dálnici na Turnov.

účastníci: Eda, MíšaPo rychlém rozhodnutí a dlouhých přípravách je to konečně tady – první lezecké Tatry!

PÁTEKVšechno je perfektně načasované: uspat holky, dát si večeři, uvařit čaj, oblíknout, krysu na záda, doběhout tramvaj. Na nádraží už čeká podobně vyšňořená banda. Na mě ale nečekají. Tentokrát odjíždím sám. Bloumám pomalu chodbou k vlaku a užívám si ten zvláštní pocit.

K pochmurně šedivým mrakům vypíná se temná hradba skal pochmurná neméně. Leč naše myšlemnky jsou veselé neb přicházíme dnes zdolati tuto stěnu silami našimi přemocnými a pomůckami technickými. Jen jediná věc kalí nám mysl – nemáme s Bédou ničeho k jídlu.

Sobota 19.7.2008 CESTAJedním z mých skromných horolezeckých milníku je Weisshorn ve švýcarských Walliskách. Uchvatná čtyřtisícovka, v mnoha průvodcích označovaná vedle příliš profláklého Matterhornu za nejkrásnější kopec v Evropě.

Pátek 15.2.2008 ODJEZDTak už zase místo lyžovačky na supr upravených alpských svazích s ubytkem v romantickém penzionku se saunou, velkým krbem a jódlujícím panem domácím jedu na zimní dovču do Tater. Místo milujícího partnera nebo intimní kamarádky 10 zbojníku.

Tak jsem si to spočítal. Každý rok trávím konec října právě v Juře...už pět let!

Fotky najdete tady